Musí to ven

Tlačítka vrhají životudárný stín smrtící neduhu.
Klokanova kapsa plná olova vousaté elektřiny.
Smrtící žízeň po písku nejhlubšího oceánu.
V rozích žije plno ďáblů hledajících nesmějící masy.

Masy lidí bez dutin viní klouby za své nekalé zlodějoviny na lidstvu. Blažená jepice posmrtné masky kamenného monumentu ve dřevě.
Kytička se usmála k uvadnutí.
Nenuďte smrkající dítě utírat vlčákovu zmrzlinu použitou plenou.

Snite o věcích, které nemůžete udělat. Udělejte je. Smějte se.

Kněz rozepíná sako andělovy a píše mu na hruť čepelí své jméno.
Anděl je proklet a padá vzhůru za Pánem.
Pán odpouští sobě a anděl není vinen.
Člověk zchlupatí a změní se v opici.
Mají chu´t na chuťové buňky jinačího a slyší slunce tkát mravencům svetry.

Ve dřevě se skryt půvab života. V životě je kůra nepotřebná.
 

Vše je viditelné i zblíska. Vidí to všichni.

Slunce svítí přez nás až do jádra země, kde se paprsek odráží od našich temných myšlenkách a vytváří kouly.

Koule je nekonečně konečná a v touze umrazit samo sebe dýchá na záda každého, kdo není šťastný, leč by měl být.

Něco nemůže být vezměte to třeba tak, že pošlete tučňáka na podzimní hrátky se slamníkem.
Nejlze to v sobě držet. Nelze protože ruce ční ven. Stará patolata bičují kozle, kteří táhnou kamení do kopců a staví pohoří.



...............