Nicotě

To vk: Škoda, že se tady nedají dávat tipy za kritiku, myslím že by to vážně kolikrát bylo potřeba. A ty bysis ho určitě zasloužil. ;) Myslím že chápu, proč se ti líbí jen prvních pět řádků, a respektuju to. Jsou jiné než zbytek a dost blízko stylu co tu v současné době letí. Už tam by to mohlo skončit, kdyby mi šlo jen o nedořečenou impresi, nebo bych tak mohl psát básně celé. Ale já bohužel takovou povrchní přeestetizovanou impresi nesnáším, což je zase můj osobní problém, takže proto se mně ten začátek vlastně zamlouvá z básně nejmíň a volba takové formy je v kombinaci s obsahem právě symbolem krasomluvného nafintěného ničeho, čili dojmem negativním. PS: Geniální přestřih závěru. ;) Jinak já si plně uvědomuju, jak působí věci co říkám, jenom někdy (spíš dokonce dost výjimečně) dojdu k závěru, že je v zájmu dosažení vyšší úrovně porozumění potřeba, abych na sebe vzal roli padoucha, protože někteří lidi prostě potřebují vyprovokovat, aby pravda vyplula na povrch.

Hoci "kritika pouze užitých prostředků nebo zvolených témat nebo přirozeně výhradně na základě osobního vkusu je naprosto irelevantní" a hoci určite nie som v kontexte, chcel by som, aby sa na mojom hodnotení ukázalo, "jakým je ten co hodnotí člověkem." Môj "osobný problém" je, že úvod po dušu - prvých 5 riadkov - ma navnadil na báseň, ale od duše cez srdce, slovesá, pravdu, lož, krásu, nič, filo-socio-eko-polito... heslá nič moc - obsah je možno "hustý", ale je to pre mňa básnicky nezaujímavé Vždy když promluvíš Tak už sakra zmlkni a poslouchej se ;-)

To máš pravdu. Kdysi o mně říkali, že jsem brzda pětiletky. ..,,kromě psaní básní taky studuju politologii".. to by mělo být napsáno zlatým písmem na Strakově akademii.

To Rajmund: Tím říkáš, že i oni by měli radši přestat mluvit? A asi to i úplně rozpustit, že. Ty ani nemůžeš plně ocenit ironii toho, co tu vlastně děláš, protože bohužel nevíš, že já kromě psaní básní taky studuju politologii. A mediální studia. To co tu děláš, je nekonstruktivní pasivní cenzura s ohledem vůči mase, jejímu dominantnímu pocitu, kterým je dnes směs fašismu politické korektnosti, prázdného relativismu a apatie postmoderny a glorifikace průměrnosti. Právě kvůli lidem jako ty u nás občanská demokracie ani umění dnes nefungují.

Jednání v parlamentu si taky občas poslechnu, i když vím, že je ta instituce u nás na hovno.

To Rajmund: Když se ti nelíbí co a jak píšu, tak mě nečti. Je to dost krátký?

Nepiš tak dlouhý odpovědi na názory, ovlivňuje to negativně tvoji tvorbu.

To Kuchot: Hm, ty bys mohl něco vědět... Co je na tom špatně?

To Jazylka: Vždycky se najde někdo, kdo má co říct. A jenom skrze konfrontaci můžu zjistit, jestli mám pravdu nebo ne. Kdybych lidem jenom poděkoval, nezjistil bych, co jsou zač, a bez toho bych zas nevěděl, proč říkají co říkají. Když mluvím o místních čtenářích, mluvím o většině, ale ne o všech. Ostatně každá skupinová definice zkresluje. Názory nepotřebuju od té většiny, protože cokoli co má za pravý obsah pouze "nelíbí se mi to" nebo "nechápu to" nebo "nelíbíš se mi ty" nebo "nechápu tě" je zbytečné. Psaní pro publikum je strategie, která se mi hnusí, protože je to lež. Pravda není demokratická, většina ji nemá skoro nikdy. Vlastně to má i odborný název - logická chyba ad populi. A ano, kdyby se to té většině líbilo ze všech možných špatných důvodů, znamenalo by to, že je to špatné. Pokud by se to nelíbilo člověku, co má pravdu, znamenalo by to, že já ji nemám. Dojem že pravda ohledně umění a krásy je subjektivní je pravda, dokonce je i relativní, ale ne takovým způsobem, jakým to hlásá současná postmoderní filozofie - subjektivní názory všech lidí bez rozdílu nejsou všechny stejně dobré, protože někteří lidé jsou lidštější nebo schopnější nebo chytřejší nebo jakkoli jinak "lepší" než jiní. Já píšu básně tak, aby se na jejich hodnocení poznalo, jakým je ten co je hodnotí člověkem. To neznamená, že komu se to líbí, je lepší člověk než ten, komu se to nelíbí. Jde o to PROČ se jim to buď líbí, nebo nelíbí. Ostatně kdo říká, že mně se všechno co napíšu líbí. Když se podíváš na reakce, je obrovský rozdíl třeba mezi jH a Kuchotem, jH se část líbí, ale jeho názor je na základě jeho reakcí pro mě mnohem míň přijatelný, než kuchotův, kterému se to nelíbí vůbec. Já nehledám fanoušky, já hledám pravdu o lidech.

tvoja reakcia ma prekvapila. ťažko si viem predstaviť, že nepíšeš vôbec pre "publikum" a ako kritiku očakávaš vopred len nekompetentné subjektívne a irlevantné poznámky.. prečo to sem potom dávaš? nechcem vyvolať konflikt, ani Ťa uraziť. no formuloval si to tak, že Ty vlastne názory druhých nepotrebuješ, a obzvlášť nie tunajšieho podradného čitateľstva. Napísal by si to isté, keby si dostal pozitívne komentáre? Alebo by to vlastne znamenalo, že dielo je shit, keď sa tu páčilo. Z môjho pohľadu neexistuje iné posudzovanie umeleckého útvaru, ako subjektívny pocitový dojem (pokiaľ nejde o striktne predpísanú formu, napr. haiku, sonet).

odpusť, nedá se to

To jH: Když myslíš... Kdybys ty s jazykem schopnej zacházet byl (verš nepoužíváš - nemá to zvukomalbu, rytmický důrazy, ani časomíru) a sám nebyl tolik pseudointelektuální (viz tvé básně o pravdě a východní filozofii), možná bych tvůj názor i respektoval.

meleš hovna; přitom nejsi jen schopnej zacházet s jazykem a maskuješ to za pseudointelektuálský pindy

Že se vám líbí vrchol(y) básně, to jsem samozřejmě rád, ale sestříhávat pro maximální efekt to nebudu. Bez té "hlušiny" kolem by ty vrcholy ostatně v prvé řadě ani nevznikly a konečně ani tolik nevynikly. Ten text je celek, jen jako takový dává úplný smysl, a jako takový se nemusí všem líbit. O líbení tu ani nejde - i nepříjemnost, opakování a tzv. ohranost/patetičnost/klišovitost/archaičnost (které jsou ve skutečnosti něčím úplněm jiným, na co dnešní lidé reagují přecitlivěle zásadně ze špatných důvodů, které si vlastně vůbec neuvědomují) jsou nástroje působení na lidskou psýché a sdělování informací, byť někdy jen podprahově. To co by zdejší dnešní čtenář s attention spanem zvící několika vteřin s takovým textem udělal by jej změnilo v pouhý trailer, který by obstál sám o sobě jenom jako citace. Chápu tyhle reakce a čekal jsem je, ale zkušenost s recitací a divadlem poezie mě naučila, že poezii dělá z textu až kontext - osoba čtenáře/diváka a způsob užití, vztah s prostředím. Kritika pouze užitých prostředků nebo zvolených témat nebo přirozeně výhradně na základě osobního vkusu je naprosto irelevantní. V kontextu písmáku je to možná od druhé poloviny "old news", ale to je způsobené povahovými rysy a zkušenostmi místní populace čtenářů, to sdělení samo za to nemůže, to sebou prostě je. Asi to vyzní špatně, ale pro čtenáře tady básně zásadně nepíšu, protože "místní" jsou podle mě z větší části publikem zhýčkaným, znuděným, dekadentním, krasomilným, poetistickým ale nepoetickým... Fandy poezie o poezii, ne poezie o pravdě. Poezie se tu kříží sama se sebou a degeneruje, umírá. Utekla ze světa a ztratila cíl, význam a smysl. Je prázdná. Netvrdím, že píšu dokonale, to ani nejde. Ale vždy, když se mi něco nelíbí, zeptám se nejdřív, který můj osobní problém ve mě vytváří ten dojem. Protože dobré i špatné existuje jen v lidském vnímání, mimo ně věci prostě jenom jsou.

trochu nuda. opakuješ stokrát vyřčené

..........redakci by text chtěl, to určitě : dost možná by si jí přímo zasloužil...

Škoda že na mluvení duši nepotřebuješ Nic je tvé všechno Všichni jsou ti ničím A jejich ničení tě naplňuje tahle pasáž mi přijde skvělá, zbytek bych vymazal a zahodil, nejvíc mě v tom sraly knižní tvary jako JEST či NEB atd., působí to příšerně uměle, evokovalo mi to povinný středoškolský čtení špačkovy etikety..brr

páčil sa mi začiatok, až po "na mluvení duši nepotřebuješ", potom sa to ešte tak do polovice dalo so záujmom ale zovšeobecnenia ku koncu už nudili.