Zpověď

Tak prosím vzkažte Veronice,
že už nechci nikdy více,
vidět ty oči plné něhy!
A ústa, která oněměly,
když jsem se ptal,
co že by chtěly.

Tak omlouvám se Kateřině,
za všechen čas v jejím klíně,
kterým jsem rozhodně nešetřil.
Ale co dělat, když jsme tři,
a já neumím plout v bezvětří.

A jak se vede Libuši?
Má pořád jizvy na duši?
Nebo už dávno překročila,
tu bolest, že se mnou žila?
(kéž by tu teď zase byla)

Tak bez soudu k smrti odsouzen,
samotou trpím a jenom piji,
beze všech těch krásných žen,
můžu jen doufat v amnestii.