Čtu Bukowskeho

Čtu Bukowskeho.

Pořád si hladím

VELICE hebkou kůži.

Čerstvě dohněda

opálenou. Dokonalý

dojem kazí průsvitné kožní

plátky. Přišly rozhodně

předčasně. Voním si.

U čtvrté povídky se mi klíží oči.

Jsem ale příliš vzrušená

fekální povídkou

s erotickým podtextem.

Chci spát. Ctitelé

nepíší. Nepotřebuju

je. Asi chlastají.

Šukají. Nebo jsem je

prostě zrovna

nenapadla já.

Zhasnu. Cvrčci mě uspávají.

Dokonce mě opustila perverze...

Otravuje mě komár.

Malý. Menší než obvykle.

Chci spát a on tu nemá

být. Rozsvítím. Pětkrát

tlesknu s úmyslem

ho zabít. Marně.

Zhasnu. A znova rozsvítím.

Lákám ho a vábím.

S vrahounskými úmysly.

Nic. Mají komáři mozek?

Malí italští zkurvení komáři.

Ještě několikrát rožnu a zhasnu.

Při posledním tmě si to

nádherně udělám.

Sprostě nadávám. V duchu,

šeptem. Vzdychám za sebe

a nadrženě surově hekám i

za něho.

Dobře já! Blaženě vydechnu.

Postkoitální slast nezaplní

teplá chlapská náruč,

ale přiteplené a úplně stupidní

bzučení u ucha.

Má zoufalost z komára vystříkla

v podobě neomalených slov

nijaké formy.

Ještě jsem Zápiskama starého

prasáka zabila nechutný hmyz-

nějakou můru s pruhovaným

zadkem, beztak samici-

a zhasínám. Buď usnu

nebo si to znova udělám. A usnu.