Dav

Šedivý průvod lidí běží ulicí. Dívaj se na sebe, říkají, že si věří. Na rukou pouta spletená ze zvadlých kyticí květů, co kdysi bývaly krásné a svěží. Do noci vykřičí svědectví slabosti lidí, co běží stále dál. Nejdou zpět pohledět do očí, které je vidí a běží stále dál. Obloha z oceli tíží jak závaží za hlavou. Chtěli by dýchat a žít to, co už je cizí. Oni jsou čas, tak se bojí, že nikdy nedojdou. Zpátky se nekoukaj a když narazí, tak zmizí.

---