Severus

Hnus, jen tahle čtyři písmena.
Všem je hned jasné, co to znamená.
Peklo na mě už dychtivě čeká.
Dehet, síra, lávy plná řeka.
Ve které budu plavat a nikdo nehodí mi kruh.
Tenhle odporný člověk je ohrožený druh.
Ať pohltí ho láva, nebo klidně voda,
tohohle svinstva rozhodně nebude škoda.
Všem se uleví rázem,
s tímhle ďáblem přišla jen bolest na zem.
Jediné dobro přinese hmyzu,
až budou ho žrát, zrůdu plnou slizu.
Černou duši, zlou a plnou hříchu.
Sežerou všechny lži, sobeckost, pýchu.
I ti nejotrlejší z lidí se od něj odvrací
a žaludek se jim zvedá.
Zdá se, že se snad každou chvíli pozvrací,
vedle takové špíny se přežívat nedá.
Každý, kdo s ním kdy přišel do styku,
ten je smrtelně nakažen.
Po jediném prostinkém dotyku,
zástupy mužů i davy žen.
Po pár slovech co vyřkla ta zlá ústa,
pár slov jazykem plným jedu.
A uvnitř? Propast, hluboká a pustá,
napravit to nedovedu.
Nikdo si nezaslouží ta muka,
která ho se mnou čekají.
Zkamenělé srdce puká
a plameny mě vítají.
Vzdaluju se. V pekle mizím.
Snad shoří tam i tenhle hnus.
Naposledy mávám, blízkým i cizím,
třeba ještě někdy, váš Severus.