Otec

Olejnatá skvrna prosakuje kůží,

jako olej je krev alkoholika,

špinavá, smrdutá a mazlavá.

Potácí se bludem, židlemi jak sněhem.

Bludy tak zmáhané věděním,

kalný pohled a špína za nehty, stoletá,

úchop sklenice je chatrný, už nemá sil,

je zmáhán svěděním.

Padá pod stůl, ubrus táhne ze stolu,

a pod ním zůstává ležet lidská bytost,

dříve byla otcem, lebku rozťatou o hranu stolu.

Smrdí, páchne, žvatlá cosi nesrozumitelně.

Stůl již není stolem, výčep není vidět,

blud už pominul a olej je všude kolem,

jen ta rozťatá lebka je reálnou.

Tělo bez života, niterné pocity svírají prostor kolem.

Na co asi myslel ve smrtelné křeči?