Kéž by

Křídal ji unáší po nebesích vzhůru,

cítí vzpouru?

Nenasytné oči dychtítí po těle,

kam jste se poděli, strážní andělé?

Naivní tváře chtíčem velí,

žebrajíce po spojení...

Kéž by mohla - odletět do nebe

a všechny vzpomínky, nechat si pro sebe.

Kéž by mohla - získat své štěstí,

žít bez pošetilosti.

Kéž by mohla - zavřít oči a probudit se v ráji

rozplývat se jako v Máchově Máji.

Kéž by mohla - vrátit čas, když bylo jí krásně,

a prodrat na povrch všechny své vášně.

Člověk může všechno a nemůže nic,

nesouhlasím, že svět je bez hranic.

Je tu bytí a je tu sen,

stejně jako máme noc a den.

Ve dne jsme součástí společnosti,

ač se tak necítíme, platí to vždy, za všech okolností.

V noci jsme sami, hranice mizí,

můžeme snít a v mysli být nazí.

Možná nemůžeme nic, ale prostor máme ke všemu...