13.říjen

Je podzim, začla škola a má duše pláče, trápí se, choulí se, schovává...

Před kým a před čím vlastně? Přede mnou samou? Před mou podstatou?

Jaká vlastně jsem? Kdo jsem? Čí jsem?

Zradila jsem..zradila jsem sebe, rodiče, tebe. Všechny a všechno jsem zahodila, podupala, zašlapala..

Teď tu tančím mezi regály, v náručí svírám dítě, ano dítě, není mé, ale mám k němu zvláštní vztah, jakoby byla má...

Je mi ta malá tak blízká a přitom tak vzdálená, byla němým svědkem toho všeho...bolesti, utrpení, strachu, nového přátelství...skoro podobně jako ten pes tehdá..divné, že teď si nevzpomenu na jméno..

Je to tak dávno a přitom tak blízko..Ale stejně..něco je jinak..něco musí být jinak! Ale bohužel není..jsem stejná..někde jsem se sekla a stále se ne a ne odseknout...

Ale co s tím? Ptám se sama sebe, ptám se okolí, ptám se přátel, ptám se všech a nikdo neví, co se mnou, kam mám jít a co dělat...

Nevím...

Klik, klik, klik..

Ne, nejedná se o reklamu na film, ale o to, co dělám dost často...jen bezduché klikání myší..divné, já vím...proč mám sakra pocit jakoby za to mohl dětský časopis plný příběhů o kačerech a podobném? Kde jsem na tuhle myšlenku přišla? 

Jo a ten film...je dobrý...