Mám

Mám nebe
a v něm ptáky

jež drží něco za křídla
a mimo nás

já vrhám k zemi stín
a Bůh tmu

když trosečník tam nahoře
zapaluje hvězdy jednu po druhé

a naše těla
jsou olovo a cín

zchladlá kteréhosi prosince
kdy v rozkrojeném jablku

by našel hvězdář
nějakou odpověď

na svůj hlad

pak vyšla Andromeda
a tys vedla starou fenu

s očima jak obilné kruhy
kolem psího vína

a obě jste vlnily boky
ty na dvou

fena na třech nohách

a já nevím
jak se jmenujete

vy věčné proměny
jež se třpytíte na povrchu věcí

dotklí
jsme zatím nenašli

a když hlásí množství popílku v ovzduší
měla by ta krásná hlasatelka

říkat i ta jména