Inspirace

Měsíc pomalu vychází. Poslední paprsky slunce v mžiku střídají první odlesky měsíce. Ve vodní hladině je vidět temné kouzlo nové noci. Doba, kdy se probouzí lidem jejich fantazie, doba, kdy své fantazii vdechují život. Doba, kdy to, pro co žijeme, jsou sny. Čas, kdy se vše zdá být jednodušší. Já se probouzím a ostatní jdou spát. Pro jednou i navždy. Musí to tak být.
Zpěv andělů měnící se v rytmy z pekla. Naplňující až do okrajů radostí, nevysvětlenou, přicházející odnikud. Spalující do konečků prstů. Ze srdce. Nevysvětlitelná touha vstát a začít tančit. V divokých rytmech, s ďáblem. Dokola, dokola, dokola... Tanec prokletých, mrtvých, stejně tak jako lidí. Pocit, trhající celé tělo na kusy, hlava třeští. Směsice podivných zvuků klavírů, houslí a temnoty. Andělé tančící v jedné divoké směsi pohybů s ďábly. Místnost plná děsivých stvoření s bílou pokožkou, dlouhými světlými vlasy, ostrými zuby a uhlovými blanitými křídly. Plná smíchu. Pach alkoholu. A krve. Inspirace.
Vítejte. Zadejte se! Dámy, pánové, dnešní noc patří jen nám! Žijeme jen jednou, pro jeden okamžik, jedinou vzpomínku, žijeme dál pro slávu, která nepřijde. Rychlý tep srdce, poslední výdech umírajícího, buď sbohem, lásko! Nebo s Ďáblem, jdi, táhni, odkud jsi přišel! Popel k popelu, prach k prachu. Sžírající pocit viny a pokušení. Nový pocit vtírající se do kostí, nádhera. Dámy, pánové, zadejte se!
Pekelné rytmy bicích, rudé šaty vířící staletý prach, každý mozkový závit pracující na plné obrátky, každá část těla napnutá očekáváním. Divokost v očích zářících plameny, dlouhé vlasy, živé, střídavě odhalující části těl. Černé mužské, rudé dívčí. Slzy stékající po tvářích, jako by neexistovaly. Tak to má být. Oni to říkali. Staré křivdy znovu ztraceny v nedohlednu. To něco, co nás drží při vědomí a zároveň ničí. Ostré záblesky v plamenech naší mysli. Barva tekoucího vína smíseného s krví, vytékající ze džbánu do křišťálových sklenic. Marnost a opojení. Opojná marnost. Svíjení se bolestí ve smrtelných křečích, nebo tanec? Tančeme, do posledního výdechu, do konce svých sil!
Alkohol, jako krev prostupující celým tělem, pulzující, do srdce. Pocit absolutního štěstí smísený s vidinou děsu, šířící se panikou. Život jako zpomalený film, odehrávající se v mysli i všude okolo. A neustávající táhlé tóny houslí, provázející celý tento kolotoč. Zemřít a užívat si ten pocit. Pocit nepochopení, zmaru, šílenosti! Žádná myšlenka na moralitu. Žít není hřích! Hřích je smyslem života!
Scéna nabírá na vražedných obrátkách. Mrtví v ďábelském kole s živými. Bez rozdílu. Bez myšlenky. Bez života. Bez smrti. Jen nenávist k sobě samému i ke všem ostatním. Trhající se šaty, maso. Vražda? Nevyhnutelnost.
Ostrá bělost, nekončící jas. Jen prázdné plátno. Tvář baletky, přicházející odjinud. Děsivý úsměv, uhasínající svatozář. Tragický realismus.
Jednou se to změní. Věřím tomu.