A … DO … HAJZLU …!

Některá událost ...
Některý den ...
Je někdy fakt dost
zlý sen ...!

Zatracenou poštou, došlo mi psaní … Obálka úřední, razítko nevšední, prý dřív, než se rozední, mám se hlásit v budově s křížem červeným …! S nádherným znamením hada chytlavě dokola obtočeného … Na hůl naraženého … Do spirály … Řekl jsem si jen: „A … DO … HAJZLU …! To je zlý sen …! Pocity strachu, nahoty, smutku … Zmatek na duši, v srdci prázdnota … Ležím v cizí posteli, dívám se do okna … natřeného bílou barvou … Obloha tone do modra … V hlavě nicota … Pocit cizoty … Smutku … Prázdnoty … Řekl jsem si jen: „A … DO … HAJZLU …! To je zlý sen …! Slečna v bílém obleku, s čepcem na hlavě, Jednou je andělem, podruhé ďáblem … Když saje krev z žíly, jež tiše pění … Trošku si se mnou hraje, usmívá se … Prý : „Nic to není …!“ A ZKUMAVINKA … Zlehýnka … v držáku zacinká … Řekl jsem si jen: „A … DO … HAJZLU …! To je zlý sen …! Den se mění v noc, a ta zase v sen … Než se naděješ, je tu „Tvůj velký den“ …! Co se asi změní … Bez jídla … Bez pití … Na hranici neŽití … Jedna dávka nějaké drogy, co nervy uklidní, sebelítost uzemní … Řádným kopancem … Do mozkových buněk … Jsem grogy … Zatím … Ještě … Jsem … Říkám si jen: „A … DO … HAJZLU …! To je zlý sen …! Velká místnost, plná divných scén … Všude čisto … Převládá látka … Zelený len … Tři páry rukou, mne přenesly, přikryly dekou, barvy bělosti, Kolem několik žen … S výmluvným pohledem … „ Ale Božínku … takových jsme viděly …“ Všechny jsou v zeleném oblečení … Říkám si jen: „A … DO … HAJZLU …! To je zlý sen …!“ S rouškami přes ústa, se zakrytými vlasy, Scházejí se … Začínají krušné časy … Dívám se jim do očí … Asi dost nešťastně … Konejšivě zdvihají obočí … Jejich slova zní laskavě … „My už si Tě ohlídáme …!“ Na hrudi, v nánosu mazlavém, nasadily kovové snímače … Jediný pohled napravo … Vidím skalpely …! Tohle mé oči vidět neměly …! Říkám si jen: „A … DO … HAJZLU …! To je zlý sen …!“ Kapačku do žíly, jen jehla ven civí … Všichni se snaží … pracují jako diví … Devět reflektorů oči oslepí … A v té ruce, v konečcích prstů, cítím mravence … Ta nechutnost pocitu …! Na čele pot … V očích strach … Skalpelu hrot, hází prasátka po stěnách … Zápach desinfekce … Sterilní čistoty … Nechutné cizoty … Pocity studu z nahoty … Bolesti bez konce … Na loži pekelném …! „Drž se,kámo …! Teď to rozjedem …!“ Říkám si jen: „A … DO … HAJZLU …! To je zlý sen …!“ Na plicích … U srdce … Ledový chlad … Cítím chuť máty peprné … Myšlenek pád … „Lásko …! Měl jsem Tě rád … A jednou až snad, budeš někde stát, snad mne najdeš mezi kousky popela … I když vím, že Jsi to takhle nechtěla … LUCIE …! Tohle mne asi zabije …! Poslední zlomek přítomnosti … Jako když cinkne zvonek … Před pádem do tmy … Do neVědomí … Říkám si jen: „A … DO … HAJZLU …! To je zlý sen …!“ Čtyři hodiny … Jsou pro mne čtyři vteřiny … Záblesk dne … Záblesk sVědomí … v ústech sladká chuť krve … Pocit tupé bolesti … Cítím posledních několik stehů … Při plném vědomí …! Zatracení parchanti …! Promiňte … Vážení lékaři … Slečna , stojící nade mnou, říká … „No vidíš … Máš to za sebou …“ Vidím tak kulové … Jen bílou mlhu … Obrysy nejasné … pocit jak ve snu … Říkám si jen: „A … DO … HAJZLU …! To je zlý sen …!“ Pár dnů na lůžku … Noci plné zmatených snů, kdy chodím na schůzku s noční můrou … Tou ukrutnou stvůrou …! Po jehle v předloktí, velká modřina se rozhostí … Jako jezero … Modrozeleně září … Při každé vizitě, se všichni mile tváří … Ještě pár dnů … Ještě pár nechutných snů … Pak konečně pojedu … DOMů … Doma si řeknu jen: „A … DO … HAJZLU …! To teda byl ale zkurvený, zlý sen …!

---