1000 podob život mívá

Být člověkem je někdy strašná dřina,

takový pes, ten to má tedy príma.

Spí, hraje si, čůrá a kadí

a občas štěkne, když něco mu vadí.

Říkám si..."co ten má za starosti"?

Třeba kdo mu ze skrýše vyhrabává kosti,

či zdalipak prožene dnes nějakou tu micinu,

i on má problémy, snad každou vteřinu.

Každého život obnáší rozlišné strasti,

mnohým však osud přichystal dost neblahé pasti.

Někdy pomyslím si, že BŮH jistě není.

Proč jeden je žebrákem a druhý má velké jmění?

Všude sílí obezita, jídlo se vyhazuje,

v Africe umírají, hlad je tam zužuje.

Proč vrah dožije se třeba i sta let

a dobrý člověk podlehne nemoci teď hned?

Je tedy BŮH nebo jednoduše není?

Svět je čím dál více prostě k rozbrečení.

Je-li BŮH, pak prostě nemá srdce

a nepíši  to zase příliš tolik prudce.

Závist, přesila či násilnosti,

stvořil je snad tehdy ve své velké zlosti?

Modlím se k němu a docela dost,

je to od země do nebe jen jediný most.

Závěr mám, že život bývá krutý boj,

proto nenoste před očima ten růžový závoj.