Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Co všechno potřebuješ k tomu, aby ses cítil svobodný?

31. 10. 2010
6
12
1037

Několik lidských příběhů na téma svoboda. Spoustu předpokladů, abychom se cítili svobodní si ani neuvědomujeme...

Co všechno potřebujete k tomu, abyste se cítili svobodní?

Mexiko, Mexiko City: Starší muž vychází právě z banky. Nasedá do svého luxusního tmavě modrého auta, které je zaparkované asi pět minut od banky. V rukách drží noviny a nevnímá, co se děje kolem něj, protože ho právě článek v nich zaujal. Nastartuje a blíží se pomalu k semaforu. Jako vždy se tvoří kolony, protože kolem téhle hodiny se všichni potřebují dostat do práce. Je nesnesitelné horko, a tak si muž stáhne kousek okýnka na obou stranách auta a zapne klimatizaci. V tom se ozve řev chlápka, který drží v ruce pistoli a křičí španělsky, aby starší muž vylezl z auta a nechal klíčky v zapalování, jinak ho zastřelí. Muž v autě se ve vteřině rozhodne zařadit nejvyšší možnou rychlost a nabourat do auta stojícího na semaforu před ním… Měl štěstí, chlápek s pistolí nevystřelil a muži zůstalo i auto, i když nabourané.

Egypt, Sharm-al-Sheikh: Seděla u moře a odhrnovala si pramínky vlasů z obličeje. Nechápala, proč s tímhle klukem vlastně někam šla. Po cestě se na něj všichni dívali zvláštním pohledem, protože šel s turistkou. ,,Proč vlastně věříš v Islám?“ zeptala se a snažila se v jeho lámané angličtině pochopit celou odpověď. ,,Já… Vlastně jsem nikdy nepřečetl celý Korán. Ale tady všichni věří. Nemáš jinou možnost. Rodiče věří v Alláha, proto ty bys měla taky…“ Napadalo ji tisíce otázek a tak se ptala: ,,A tebe třeba nezajímá o čem jsou jiné víry- křesťanství, buddhismus?... Odpovědí bylo: ,,Ale oni mají taky Alláha, ne?“ Nevěděla, jestli je to vážně neznalostí, nebo prostě jen nedorozuměním, ale radši se ptala dál: ,,A tobě třeba nevadí, že se tvoje sestra vdává v jejích sedmnácti? Mně když bylo sedmnáct, tak jsem vážně neuvažovala o svatbě. Navíc u nás se rozvádí osm z deseti párů a to je dost děsivá statistika. Ty věříš, že tvoje sestra může být celý život šťastná, když si vezme někoho, koho třeba ani nemiluje? Ty bys to sám pro sebe taky chtěl? A proč třeba nestuduje?“  Chvíli přemýšlel a bylo vidět, že ho to trochu trápí: ,,Víš, u nás to takhle nefunguje. Prostě táta řekl, že sestra studovat nepůjde. Všichni učitelé ji přesvědčovali, aby pokračovala dál, jenže rodiče ji nechtěli pustit do Káhiry. Není to slušné, aby samotná mladá dívka odešla od rodiny do jiného města. Taky si to rodiče nemohli dovolit.“ Pohotově reagovala: ,,Ale vždyť ty vyděláváš dost, mohl jsi jí to studium zaplatit!“ On se podíval do dálky a odpověděl: ,,Nemohl, nemůžu být proti svému otci.“  

Srí Lanka, Hikaduwa: ,,Jeden z číšníků v hotelu. Jen jeden ze sta lidí, kteří stejně jako já pracují v tomhle hotelu v přepočtu za dva tisíce korun měsíčně. Pokud si myslíte, že si za to něco v mé zemi můžu koupit, tak za ty dva tisíce korun si koupím akorát jedny nové kalhoty, občas někde něco k jídlu a pití, zaplatím cestu domů za rodinou a něco málo občas ušetřím. Vážně bych chtěl někam odjet, něco našetřit a mít spokojenou rodinu, kterou budu schopen uživit. Kamarád mi povídal o Dubaji, kam odjel pracovat. Jenže není to jednoduché. Na to, abych mohl odjet ze země potřebuji spoustu papírů, práci v Dubaji a hlavně několik tisíc v bance.“  

Česká Republika, Praha: Vytáhla z peněženky malé psaníčko a opatrně jej rozbalovala, aby se nic nevysypalo. Její přítel už přidržoval lžíci: ,,Teď to podrž, já to zapálím. Kápni tam ten citron.“ Třásla se pokušením a přemýšlela, jak se bude cítit za pár minut. Už měla potřebu cítit tu energii proudící celým jejím tělem a střelit si ten bílý prášek, který se změnil v tekutinu do žíly. Jen na vteřinu pomyslela na jediné slovo- svoboda. Všechno v mozku jakoby se najednou spojilo a nádherně věci dávaly smysl. ,,Co je to svoboda? Je to jen pocit, je to něco víc? Já se právě teď svobodná cítím, ale okolí tuhle svobodu neuznává.“ Právě si potřebovala někam lehnout, hlavně se nehýbat. Nohy jí těžkly, ale ta energie uvnitř připomínala největší lásku, kterou kdy zažila. Možná heroin bude tou poslední.


12 názorů

Athares
10. 11. 2010
Dát tip
Každý z těch "příběhů" by mohl být trochu hlouběji propracován, ale to je jen můj pohled, někdo má naopak radši stručnější díla. Jinak dobrý, jestli to mělo donutit člověka zamyslet se nad svým životem, aby si více vážil toho, co pvoažuje za maličkosti, tak mise splněna.

Winter
01. 11. 2010
Dát tip
Aha, tak to jo, jsem měl pocit, že ta okýnka má otevřená furt, ale i tak té klimatizaci kradeš krapet výkonu a máš pak větší spotřebu, ničíš přírodu a nectíš památku všech zemřelých a rozložených dinosaurů a přesliček. Ještě jsem chtěl dodat něco, s čím nebudeš souhlasit, tedy že v dnešním světě je rodina asi to poslední důležité, co ještě přežilo, se stačí podívat, jakou civilizační dynamiku mají všechny státy, kde rodina jakž takže funguje - narozdíl od nás .) jsem chtěl říct, že relativně málo Čechů má odvahu se dívat i na to, co se děje za hranicemi. A člověk někdy nemusí mít hned někdy filzoficko-sociální syntézu, když má pěkný a uvěřitelný popis. Je to případ například toho Glawoggera; vůbec mi přijde, že Rakušáci nějak přišli na to, jak být světovým a zároveň regionálním. I proto se mi tenhle text líbí.

Díky za věcnou připomínku ke klimatizaci, ovšem pokud vlezeš do auta na sluníčku, je nesnesitelné horko, tak první co já osobně udělám je, že zapínám klimatizaci a otevřu okýnka. Posléze je zase zavřu, ale až se klimatizace trochu rozběhne a já můžu udržet horký volant:) Takže mi to nepřijde jako vyloženě chybně. Co se týká Islámu, uznávám, že tam šlo dát jiný ,,ukázkový" stát. Ale je to ze života, všechno jsou to skutečné příběhy, jen jakoby spojené na téma svoboda. Takže to nevykresluje Egypt nějak jinak, skutečně to tam takhle funguje. Film zní zajímavě, neviděla jsem a děkuji za kritiku, i když s ní v tomto případě nesouhlasím.

Winter
31. 10. 2010
Dát tip
Ještě k formě: tahle mikrokoláž dnes už není nic neobvyklého, ale líbil se mi relativně strohý jazyk, který nedělá zbytečně kudrlinky kolem toho, co každá kapitola vyjadřuje. Čím jsem starší, tím víc si začínám myslet, že ke šťastnému životu člověk politickou nebo náboženskou svobodu až tak moc nepotřebuje, protože nic takového ani neexistuje, nikdy neexistovalo a existovat nebude: je vlastně zajímavé, že tvé dva poslední komenty si vlastně odporují .)

Winter
31. 10. 2010
Dát tip
Pokud se stáhnou okýnka, klimatizace nefunguje, kapitola Egypta se na krátké ploše pouští do příliš širokého tématu (protože zrovna Egypt je mezi islámskými státy je stran rodiny/politiky/náboženství docela dost specifický). Shodou okolností jsem se včera díval Glawoggerovy Megacities http://www.csfd.cz/film/235474-megacities/ jako návod vřele doporučuju.

Ještě dodám samozřejmě svobodu v tom smyslu, že není samozřejmé, že žiješ v demokratické zemi, můžeš si najít dobře placenou práci, dále vzdělání není někde samozřejmé a někde dokonce nemáš ani svobodu tu zemi opustit... (Srí Lanka)

Přemýšlela jsem, jestli tomu dát závěr... Ale podle mě to zamyšlení nad svobodou je tam právě obsaženo... K životu potřebuješ svobodu vyznání, rodina tě svazuje (příběh Egypt), potřebuješ bezpečí, abys cítil/a svobodu (Mexiko), stejně jako někteří se snaží pocit svobody získat uměle(drogy)...

To si právě nemyslím, jsou to "jen" příběhy a alespoň u mě zamyšlení nad svobodou nevyvolávají. Ale jinak nic proti, jen mi to prostě nepřijde jako úvaha či zamyšlení; je to takové povrchní, no...

Úvaha v klasickém smyslu to není, nicméně je to takový zamyšlení formou příběhů. Nejvíc mi to sedlo na tu úvahu... Nazvat to čímkoliv jiným by taky nebylo správně...

No úvaha to není...

nakrmit srny

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru