Bez názvu

Šustění listí provází mé kroky,

pomalu snáší se večerní šero.

Sdílíme pocit, že známe se roky,

sdílíme lože, a taky jedno tělo.

Souzníme spolu jak luna a nebe

a při tom rozpor ohně a ledu.

Jsme teplá náruč, když k ránu nás zebe

odkud jsem přišel a kam zase jedu.

Místo rozloučení zvířím prachu mrak

a dál mě cesty vlečou do neznáma.

Co po mně zbylo? Kniha, hrozný brak

a ty, zhrzená a věčně smutná dáma.