venku

Vzala ho za ruku a táhla směrem ke kamenným hradbám, které lemovaly vysoko položený plácek. „Tak tady kdyžtak můžeme skočit,“ oznámila mu lehkým tónem, poté co se naklonila přes zídku, aby zkontrolovala hloubku pod sebou.

„Ses zbláznila,“ odpověděl přísně. Na tyhle její excesy už si zvyknul. Nikdy nepoznal, jestli to myslí vážně, nebo ne – věděl jen, že tyhle nápady jí musí vyhnat z hlavy.

Otočila se zpátky k němu a zadívala se mu do očí, jako by v nich hledala odpověď na všechny svoje nevyřčené otázky. Stáli těsně u sebe a vypadali legračně, pomalu jako otec a dcera. Najednou ho prudce objala a zabořila hlavu do jeho mikiny. Nevěděl, co se zas děje, tak jí jen hladil po kaštanových vlasech a doufal, že tím nemůže nic zkazit. Ona mezitím čichala vůni jeho oblečení a v hlavě si přehrávala básničku, kterou napsala kdysi po zhlédnutí filmu Snílci.

(až mi zkroutíš ruku za zády
budeš se na mě dívat jako Theo
oči, pihy, rty - něha, převaha, žádost

omluvíš se něžným polibkem
který bude jistě muset být
dřív nebo později odplacen

něco za něco holko
něha jin
si žádá
jang)

Nakonec se mu vysmekla a sedla si na zídku. Teprve teď si uvědomila, jak moc miluje podzim a tohle místo, obrovský strom sklánějící se nad prošlapanými schody, dřevěnou lavičku... a jak moc má ráda jeho.

„Asi tě v dětství moc zalejvali, co,“ zeptala se s jízlivostí v hlase a pohledem upřeným nahoru. Místo odpovědi jí kopnul do nohy, až sykla bolestí. Možná že večer najde pod tmavýma silonkama malou modřinu.

„Víš co, Terezko?“ jednu ruku položil na zídku mezi její nohy a naklonil se až těsně k ní. „Strašně bych tě chtěl...“

Vlhko v kalhotkách měla dřív než jí došel význam jeho slov. Trošku zčervenala a bezděky pootevřela pusu.

„Jak moc?“ snažila se, aby v jejím hlase nebylo nic poznat.

„Chtěl bych tě ošukat tak, abys sténala a vzdychala slastí a rozkoší..“ vyslovoval to jasně a precizně, s důrazem na jednotlivá slova, jako by to byla nějaká mantra, a ani na vteřinu neuhnul pohledem. Jen co to dořekl, jeho ruka se posunula výš a prsty začaly jemně hladit vnitřní stranu stehen.

„Hajzle,“ pronesla téměř neslyšně.

„Děvko,“ odpověděl jí něžně.