Potkala jsem kominíka a učitele

Potkala jsem kominíka.

A učitele.

Oba mi přinesli obrovskou radost.

Jeden bez druhého by nebyli dnes dokonalí.

A tak byli.

Dokonalí.

Oba.

Se mnou.

 

Jak svazek démonický slyším srdce vybouchnout

a slova se mi vyplavují a nevím proč a nevím jak

 a zítra nastává snad nový den

Nový ač stejně starý jako všechny předešlé

Všechno nové jest a přece tak známé

Co stalo se?

Ptám se

Je to správné?

 

Ovíněná mysl mi teď blekotá

a pouští slova jak bublinky z bublifuku

Je to tím, že rozum vypnula a něco samo vyplouvá ze dna na povrch?

Nejsem básník, to zdaleka ne,

Jen zoufalec, co jím touží být…

 

A prvotní impuls je pryč,

když nezaznamenán okamžitě se rozplynul v mozku myšlenek

A teď už nezachráním slova, jež mi úžasná připadala

 A marně hledám jiná, stejně tak skvělá

Proč, ač rozumím a chápu vše,

nedokážu vysvětlit a přenést dál?

Proč je úděl  blížencův tak osamělý?

Chápu vše a rozumím

Citem, ne rozumem

Jenže bez mozku nelze vysvětlovat dál

To trpký úděl vědoucích

Není to moc namyšlené?

Vědoucí?

Kteří další o sobě smýšlejí jako o vědoucích?

A jsou jimi?

A jsem jím??????

 

Dvě dvoudecky

A co to s člověkem udělá…

Co to se mnou udělá…

 

Svoboda

Jak dlouho ji ucítím

Jak daleko ji pocítím

Jak moc ji ctím…

 

Umíš malovat?

Umíš psát básně?

Je něco, co umím já?

 

Dvě dvoudecky

A co to s člověkem udělá…

 

Dokonáno jest.

Odesláno jest.

A čekám chválu a obdiv

A zasloužím jen výtku a kritiku.

Je to ubohé pýřit se před vrabci,

když pávi by jen pohrdlivě mrkli okem

Je to ubohé

Je to…

Ale tak omamné, čekat a doufat a pak dostat

Ta slova dmoucí pýchu

Pokrytec

Ubožák

Slaboch

To jsem.

 

Potkala jsem kominíka.

A učitele.

Oba mi přinesli obrovskou radost.

Jeden bez druhého by nebyli dnes dokonalí.

A tak byli.

Dokonalí.

Oba.

Beze mne.

---