Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ZAPOMÍNANÁ KŘEHKOST DĚTSKÝCH DUŠÍ

19. 11. 2010
7
13
1704
Autor
Lan

 

Dostala jsem panenku. S dlouhými vlasy. Dlouhé vlasy byl můj sen. Mě pro mé pohodlí stříhali. Nemohla jsem česat svoje dlouhé vlasy, česala jsem tedy vlasy svojí panence.

Žádné jiné panenky jsem nechtěla a s tou svou jedinou jinou hru, než na česání, nehrála. Ani jméno jsem jí nedala.

To prázdninové léto u příbuzných jsem si na ni ani nevzpomněla. Letní čas trávila jsem na půdě, ve sklepě, v kůlnách a stodolách starého rozlehlého domu a s vášní, která mě nikdy neopustila, objevovala poklady. Mezi vzrušují plejádou starobylých roztodivných předmětů objevila jsem na půdě i něco, co živě spadalo do života současného.

Přemýšlela jsem, na co by se ta věc hodila. Snažila jsem se ji nafouknout jako balónek , ale pořád zůstával  koneček, co nafouknout nešel.

Konečně jsem pochopila! Vyběhla do podkroví, vytáhla z pod postele odřený papírový kufr a z něho zapomínanou panenku. Koupací čepička  jí seděla jako ulitá. Napěchovala jsem pod ní všechny její krásné dlouhé vlasy. Nemohla jsem se dočkat, až po obědě půjdeme na koupaliště.

A šli jsme na koupaliště. Tatínek si mě pyšně vedl za ruku. Já stejně pyšně nesla pod paží svojí panenku. Úzký koneček nové koupací čepičky se jí vesele pohupoval v rytmu mé radostně hopkavé chůze.

Pak se to stalo.

Proti nám šel venkovan. V černých, uschlým blátem zamazaných holínkách, v síťovce cinkající lahve s pivem. Rozchechtal se. Ukazoval na mojí panenku a smál se jako blázen. I tatínek se na ni podíval a obličej mu zalil nach. Prudce mi panenku vytrhl a snažil se vyprostit její dlouhé vlasy z té koupací čepičky. Taky se zasmál. Podivným smíchem rozpaků.

Dole, pod tím vším, stála jsem já. Vyplašená. Nerozuměla jsem vůbec ničemu. Jen jsem vytušila, že můj tatínek je vystaven k vůli mně posměchu toho muže. Nechápala jsem to. Proč?

Tatínek mi panenku vrátil. Silonové dlouhé vlasy jí výhružně trčely do všech stran. Už jsem ji nechtěla. Těžkla v mé ruce jako olovo.

Na koupališti jsme byli já a můj tatínek spolu osamělí. Mohl mě třeba vzít do náruče, zatočit se se mnou v teplém větru. Neudělal to ale.

Při zpáteční cestě strčil tatínek panu do velké kostkované tašky. Svíral moji malou ručku. Šli jsme tiše dlouhou rozpálenou silnicí kolem zámku.

Spojeni horkými vlhkými dlaněmi.


13 názorů

avox
31. 05. 2011
Dát tip
pěkné čtení, pod tou úsměvnou historkou vnímám smutek nechápajícího děvčátka, k němuž jsou dospělí někdy tak necitliví */

Sebastiana
07. 12. 2010
Dát tip
*

Lan
29. 11. 2010
Dát tip
a2a2a...děkuju moc! Vidím to taky. Přepracuju, určitě.

a2a2a
29. 11. 2010
Dát tip
Lan, zde máš rezervy zejména ve stylistice. Například 3x za sebou jsi začala větu "A..., nebo ...Žádné jiné panenky jsem nechtěla a s tou svou jedinou jinou hru, než na česání, nehrála... zde by bylo přirozenější např. ...Žádné jiné panenky jsem nechtěla a s tou svou jedinou JSEM jinou hru, než na česání, nehrála. Možná by jsi měla méně užívat ukazovací zájmena a také třeba odstavec ...To prázdninové léto... začíná tak, jakoby už o onom létě byla řeč a přitom není. Je to možné napsat i jinak, např. Jednou o prázdninách u příbuzných... A nakonec ta poslední věta. Je zbytečně sentimentální, chtělo by to jinou, civilnější. Já ti v těch větách rozumím, vypovídají o tvé citlivé duši, osobně jsem s tím měl vícekráte také problém, ale platí, že takovýma větama útočíš na čtenáře, vynucuješ si jeho spoluúčast dříve, než by on sám ji dobrovolně poskytl. A ještě něco, na rozdíl od tvé UKRADENÉ HISTORIE, která má prozaický výraz, toto vyznívá spíše jako vyprávění. Jinak se ti ovšem podařilo dát textu atmosféru vyprávění dětskýma očima, to je na něm velká přednost.

koloušek
19. 11. 2010
Dát tip
Pěkně napsané.T*

moorgaan
19. 11. 2010
Dát tip
mas cit pro detail a pribeh..umis vypravet a to je dulezite - cte se to fakt jednim dechem...

Lan
19. 11. 2010
Dát tip
Děkuju!

to se stane :o) típnu znovu, tahle tvá povídání mají něco do sebe.

Lan
19. 11. 2010
Dát tip
A ani mluvit jsem s ním o tom nemohla, abychom se zasmáli. Umřel, když mi bylo dvanáct.

Lan
19. 11. 2010
Dát tip
Nevysvětlil. Došlo mi to až po letech. Děkuju.

Lan
19. 11. 2010
Dát tip
To je tedy nespravedlnost! Zamyslela jsem se (díky komentujícímu, kterému jsem dala za pravdu) nad názvem, chtěla jsem tu miniaturku přejmenovat a vymazala si ji. A to jsem měla tak milé komentáře a už! sedm tipů. A ani do arény se už vrátit nemůžu.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru