Katastrofální deník - Neděle odpoledne 31.8.

„Lee, půjde s tebou i Sam jasný? Já musím do práce, nemůžu s ní jí nakupovat já ano?!“ no jasně, zítra je škola, za dvě hodiny zavírají všechny obchody se školními potřebami, já nemám ani obyčejnou propisku, musím sebou všude vodit tohle malí prtě a mám sraz s holkama. Hlavně že vždycky všechno kupujeme na poslední chvíli.

Ale proč mě napadá své myšlenky svěřovat papíru? Vlastně sama nevím ale ráda bych začala popořádku. Nissa je moje nejlepší kamarádka, ničeho se nebojí a oproti mně má respekt alespoň u svího mladšího bráchy. Ví každé moje tajemství, fakt, úplně každé a ruku bych za ní dala do ohně. Vlastně, ruku? Klidně celá bych do něj skočila, kdyby jí to mělo někdy pomoct, nebo dokonce zachránit. A když už jsme u zachraňování, kdyby chtěl někdo zachránit mě, odpověď je jednoslovná -  ŠKOLA!  Ta největší mučírna všech teenagerů co znám. Dobře všech ne, ale moje určitě! Kdyby mi někdo nabídl možnosti tří splněných přání, škola by byla na prvním místě. Na druhém místě? KARINA! Na toto jméno vám dám taky odpověď. Přála bych si abych jí mohla jedním lusknutím prstu poslala do jiný dimenze, však by i zapadla. Není hezká, ba dokonce ani oblíbená. Tak co z ní dělá takovou Čů** (asik to sem psát nemám ne?!) jaká je? Možná by mě stačili tyto dvě přání ale, (zamyslím se..:)) ne, je tu ještě něco. Snad problém který řeší snad všechny holky. A jen tak pro informaci, beďary to nejsou..:) KLUCI! Když bych měla i třetí přání, byli by to oni. Ovšem né ve formě „Ať se do mě zamiluje každý který si mě na ulici jen všimne“ znělo by to spíš jako „Přeju si, aby se všichni kluci odstěhovali na jinou planetu, pokud možno s nedostatkem kyslíku a tam už navždy zůstali!“ takže Nissu mám, tři nejhorší slova taky. Zbývá snad jen moje máti a sestra. To prtě předtím zmiňované byla Samanta, ségra, je jí sedm, ale přijde mi někdy chytřejší než půlka mích spolužáků. No, chytřejší je špatný slovo, spíš vyčůranější. Ale krásná jako já určitě nebude že jo, jak vždycky říkám..:)) A moje máti? Celkem v pohodě, nikdy se moc na nic nevyptává, a když jo, tak už je to hodně špatný. Až na to že sebou všude musím vodit to fakáně, si na ní nastěžuju. Zato Sam by mohla do nekonečna, to ona je většinou terčem otázek typu „Doufám, že ti ve škole nikdo neubližuje“ nebo „Nejsi trochu malá na to chodit po nocích po městě?“ no, nezávidím jí to..:) ale z jedné strany dobře jí tak. To ona chce být maminčin mazánek, tak ať líže polevu..;) no tak to je super, je 17:00 a v sedm všude zavírají to jsem zvědavá co stihneme a kam až budeme muset jet abychom sehnaly alespoň nějaký pastelky. Takhle můžu sraz s kámoškama v půl osmý rovnou odepsat a navíc to vypadá, že budu muset mamku a ostatní popsat pak.