DOBROVOLNĚ NA PRANÝŘI

Nikdy jsem nezatoužila stát se mužem. Právě naopak, vždycky jsem byla ráda holčičkou, dívkou, sličnou slečnou, ženou. Na rozdíl od všeobecného mínění jsem totiž přesvědčená, že muži to mají na světě těžší.

Před pár dny jsem ale přišla na to, že jednu výhodu muži před ženami přeci jen mají. A zatoužila jsem, tak na týden, dva, být mužem.

Nechce se mi totiž mýt, česat, oblékat. Chce se mi jen tak psát, občas něco jíst (buřta s chlebem a hořčicí) a od rána do večera pít víno.

Vím, moje ambice sahají někdy příliš vysoko.

Je snadné představit si takhle muže ve svém doupěti. Žena zazvoní a muž ve své zanedbanosti otevře, o tu zanedbanost ještě přitažlivější.

Je i snadné představit si takhle ve svém doupěti ženu. Muž zazvoní a žena ve své zanedbanosti...

Jdu se umýt.

Ale toho buřta si dám.