I.

v malé placatce bez obsahu

rozlila se šlechetná náplň

náplast se strhla z pocitu

že jsi něco spletla, že jsi malá a nestrádáš daň

usnula žárovka nad rámem tvých dvěří

bude zas poklizeno než jabloně nad tvojí postelí ovadnou

nedůvěřivě stoly s otisky cizokrajných komnat o vysněných a zcela jiných zdech

brzo jsi přestala počítat pihy nad ramenem zlovolných nálad

poněmí se průzračnou zlostí a nasytí ulice sladkými činy, škrtající sirkou

s něhou plandají nohavice, kalužemi odraz do pastí chytá

navštívil tě v jedné škemrající hodině, v době vlády času

byl sám, bez jediné příležitosti se tě nikdy nedotýkal

podnájem domu se o měsíce plíží jako neotevřená hrobka svinutých hadů

ten stín je tvoje hádanka schizofrenického spánku a tonoucího labyrintu

jsi můj přítel

jsi můj otec

bez příkrasu na hlase se holých stěn plašíš

...neodpovídají a ani nepohnou světem, ve výklencích drobků ze spadaných věnečků si nevšimnou

za nesnadných dnů si snažíš přišít o jeden knoflík míň...snad chtěli jsme víc a nedostali

jsme ze svých hrdel slabiky správných a nic neřikájících slov

už si tě nevšímám říkáš si a koření ze zemí co vyslovit neumíš a to je tvá ladnost pořád sbíráš

podplatil ponuré krajiny aby za námi cesty a ostrovy a plno měsíců plačtivě vlály několik dnů

týdnu...roků...staletích

až nepoznal bych svojí tvář a mollové mé prsty by bušili na tvojí hruď