Podivný rozjímání

Tohle je malinko předělaná moje stará Divný rozjímání, ke který mám podivně sentimentální vztah. Už fakt nemám co jinýho sem dát, tak došlo i na ni.
Chvíli se tu neobjevím, tak se neděste pochmurnýho mlčení :-))

Někdy mám pocit, že je ve mně něco ze stromu... Zapřu se nohama do země, a saju sluneční sílu. Jako strom. Někdy mám pocit, že je ve mně něco z kočky... Rozkošnicky se protáhnu, zamroukám, a vlezu si ke kamnům. Jako kočka. Někdy mám pocit, že je ve mně něco z orla... Pyšně letím vysoko nad hlavami, a střemhlavě pádám zpátky na zem. Jako orel. Někdy mám pocit, že je ve mně něco z hada... Plazím se sám, skrytý ve stínech, mimo pátravé zraky. Jako had. Někdy mám pocit, že je ve mně něco z draka... Obrněn hrdou samolibostí, švihám jazykem z plamene. Jako drak. Někdy mám pocit, že je ve mně něco z krysy... Zbaběle ťapkám špinavým kanálem, zuřivě zahnaný do kouta. Jako krysa. Někdy mám pocit, že je ve mně i něco z člověka... Probudím se, a na ruce mi sedí Malá noční můra. Jako člověk.

---