IV.

  Ďáble můj, jenž jsi v prostoru mezi opojením a skutečnou mocí
        svrhni korunu svou a své jméno do propasti zatrať
          přijď do domu prosebniků a nech dusat hlínou království tvé
    bůd vůle tvá zacházet s lazary tak jako nemoc za lazara zbytky života píše

    chovej soucit jako mezi bližními a cizími a neplýtvej hanbou za své skutky
         chléb vzdejší nám rozděl a odpusť
        a příměří od pekelných bran dejž nám dnes
        jakož i my odpouštíme tobě velký viniků za zmařilé Edenovské sliby tvé duše
        
        neuváďěj nás v pokušení, neboť lítost je i tvým srdcem a vysílen jednou vněj klesneš
           ale zbav se od zlého a lázně v pohostinosti vážných váz a nymf ti budou ctností
         neboť tvé je rozhodnutí smilnit a odolat a nebo stále zarývat a za všechno se schovat
                                         máš čas na věky věků
                                                amen