zahrada

po zhrade tise chodi kocky
rozsvecuji fotobunku
a ostre bile oko na zlodeje
rosviti kapky na listech orechu.
prozradi kocici dobrodruhy

zahrada do vody zahalena
trochu se zavrti ze spanku

zaviram oci, je pozde uz oslnen
kdys jas vstoupi nahle kam nema.

oslepnou oci a zilky sitnice modre s rudou
zasviti jak zraku vyhrezla streva.

po silnici projede kdosi s rvouci hudbou
a opatrny hlas stare pani volajici na psa

okna modrymi tv pulsy poblikavaji

ti vsichni stale tu budou,

se zahradou, zeleni, vodou tezkou,
samotne nas nenechaji.