/byl jsem jenom přísedícím/

Včera večer padalo světlo

co dělat když prší laboratorní myši si žrali uši

patrně z toho mokra výlohy za zády lesku kočičí hlavy.

Těžce otylá žena její úsměv a kytka

listí jak se v tom válela chtěl jsem ji sebrat.

„Nezvedej to, je už mrtvý.“ prořekl jdoucí

a čistou rukou omýval rozbitej ret. Za okrajem chodníku

tři hromádky kostí „Abys nechcípnul“ - a ukončil číslo.

Ze střechy spadaly zašlý holuby a z jejich hmoty

někdo upek salám z pavlačí

to páchlo. Jak starci křičeli ráno tichý ulice

utekl jsem domů

do tmy.