černobílá

ÈERNOBåLÁ LÁSKA

 

Tvé jméno a láska

dvì slova jsou

a jedno znamenají

V krbu oheò praská

plameny svítí

dlanì ti zahøívají

 

Za oknem sníh do noci padá

jsi tady se mnou

Chci vìøit

že snad máš mne ráda

Jen léto trochu schází

a tak nechce se nám ven

Otázku mám v tváøi

naè asi myslíš

dnes máme první den

náš první veèer

pøed námi noc je dlouhá

Najednou nevím co øíct

ten zvláštní klid

narušila by jen vìta pouhá

 

A tak v koutì pokoje

staré piáno si rozpaèitì

tichou melodii brouká

èerná a bílá zvolna se støídají

Ta píseò snad až pøíliš obyèejnì zní

také všechny struny neladí

Neøíkáš nic

ale ani nezíváš

tak ti to nejspíš nevadí

 

Na tebe se dívám

a vidím jen svùj sen

tak dlouho jsem si tì pøál

než pøivál mi tì den

Asi mìl bych vstát

a jít

abych byl ti blíž

 

Snad mìla bys øíct

hraj jen dál

ale tvé rty nic neøíkají

Není dùvod spìchat

mám tisíckrát víc

než mìl jsem vèera

dívám se na tvoji klidnou tváø

èerná a bílá spolu se prolínají

jen pro tebe teï budu hrát

smím doufat

že tak bys to chtìla

 

 

 

 

Až oèi tvé snìhem zapadnou

ztratíš se ty

ztratím se já

Koberec bílý prostøe se po krajinì

v tom tichu posvátném

nikdo už nenajde nás

dál pùjde èas

zùstane jen ta melodie...

---