Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

oči

Výběr: a2a2a

04. 12. 2010

1625

Autor

Dalimir

až potom

ďaleko ďaleko je k moru

útes sa zdvihol

a iba čajky

čajky sa zlietajú k nemu

vidím ťa ako prekračuješ

pomyselnú

zmyselnú hranu

hlboko v mojom podvedomí

oči mám zatvorené

pena na pive už klesla

zdvihnem ju k perám

lebo až potom

potom sa zo dna odvážim

nazvať ťa svojou

ani nie menej

myšlienka malá ako mašlička

ktorá ti zdobí vlasy

máš líčka ako broskyňa

a súmrak je ďaleko

skôr než ťa celkom porozpínam

úžasne starnem

ako kov reťaze

na tvojom kolotoči

teraz sa však zohýbaš

ťažko a unavene

na našej dlážke hľadáš smietku

nemyslím že ťa mám radšej

ako bozk vtedy zrána

na ktorý som už skoro zabudol

4 názory

Pro mne jsou obě velmi vtahující svým klidem, retropohledem, ale současně zvládnutou vřelostí vyznání. V první básni ...pomyselnú zmyselnú hranu... nebo ...pena na pive už klesla... v druhé pak ...úžasne starnem ako kov reťaze na tvojom kolotoči... to jsou metafory, které mají nápad. Aještě jednu poznámku. Jde o básně, které nemají myšlenkovou hloubku, protože mají hloubku emociální a i když tyto dvě věci mohou jít dobře ruku v ruce, mohu být i samy o sobě, když se podaří, aby se čtenář s nimi ztotožnil. A mi se to tady povedlo. Jesště bych k druhé básni dodal, že úvod působí na první pohled trochu kýčovitě, ale není to spíše odvaha přiznat se k emoci způsobem zamilovaného kluka, ačkoliv se dospělý chlap k tomu má málokdy?