Ztráta

Když láska najednou do háje odejde,

srdce ti pořád bolavě buší,

nemůžeš pořád jen čekat na ten den D,

kdy ta zlá mrzost tvůj mozek zruší.

'Vrátí se někdy?' - přemýšlíš potají,

počítáš hvězdy na noční obloze,

možná jen ve snu znovu se setkají,

vyvoláš vzpomínky schované v záloze.

Lidé jen reptají, nechápou nic,

drby a pomluvy ovládaj svět,

snažíš se přežít - co chtějí víc?

Všechno to zkazilo jen těch pár vět.

Ten blbec ve snu vždycky mi zamává,

není to v mý hlavě zase tak krátce,

je to furt dokola, zmáhá mě únava,

a mozek pláče nad hloupostí srdce...