doroP

na posteli z trávy

v nahnědlých oblacích

a mezi kmeny růží

s ostny bodnutými do očí

na té posteli

když krvácíme

tiše a zbaběle

"nikdy nezemřu v bídě!"

křičím ta slova než jsi

mi je vzala ze rtů

(kladivem)

a polámala kořeny

vpichy jemné pod špinavé dásně

na pažích prorezlých

s oloupaným mozkem

svlečená jsi mezi hroby

mezi hrobníky

jejich srdce tlučou o koryta touhy

"a ty taky nezetlíš

do podoby hříšnice!"

na té posteli

to na ní

se to všechno stalo

bylo to lůžko mezi domy

pokrytými kůží

otevři oči

rozhlédni se

a pak mě upal na hranici

jedině tak se až k tobě prohořím

tam do tvé rozeklané spáry

tam dolů mezi oči

tam do lůna nekonečné noci

odkud jednou vyvstal jsem

a kam se zase vrátím

pod gilotinu světla

která mi tělo zuhelnatělé

promění v prach