Můj portrét

O sobě toho nevím moc,

ostatní hlásí: Tichá ty jsi,

ale miluji já tmavou noc,

to ticho, to tajemství noci.

Jsem žačka, trochu podivná,

ale přírodě neublížím,

                        i když se nezdám, jsem někdy protivná,

                        k přírodě vzhlížím.

                        Moc toho nenamluvím,

                        mají vlastně pravdu,

                        zato já tuze ráda kreslím,

     dřív jsem chodila i do baletu.

Pořádek je mi cizí,

uklízet mne prostě nebaví,

sešity mi často mizí,

to kdyby jste viděli!

Zvířat mám já vrchovatě,

doma jedno vedle druhého,

mají se jak v cukrové vatě,

ale ani jednoho nudného.

                        Školu mám já ráda,

snažím se teď učiti,

ale stejně se najde nějaká vada,

neumím já mluviti.

Teď už mě znáte, lidičky,

názory mějte své,

asi už je i máte, dětičky

a tím je konec básničky mé.