U Valdštejnské lodžie...

Napsáno pod tíhou plačtivě ošuntělé atmosféry této monumentální starostavby...

 

Chladný stud omítky

     opadajících vzpomínek

Monumentalita

     zašlé slávy rodů

Obrovský prostor

     pro stísnění myšlenek

dveře do místnosti

     jež dávno se rozpadla...

PLAZ SE, ČERVE!

Před slavnou slávou tyranů

jejichž hříchy již byly ospravedlněni před posledním soudem

Musíš se poklonit

ty rovnoprávný plébe

Musíš se poklonit,

ne člověku, 

ale dílu!

Zatancuj valčíček

s kosou tetky smrtky

I ty přejdeš do vzpomínek

zbydou jen ty tvé skutky...

Ve smrtelném kruhu tance

odhoď bělostný šat

není třeba hrát si na nevinnost

(člověk je ďábel)

ne osud - to ČLOVĚK je KAT!

Odhoď získanou moralitu

žádný nechce žít v cudnosti

jsi člověk, jsi ZVÍŘE!

a chceš žít v hříchu...

Tak odhoď své mravné okovy.

---