Ale ano, člověk si to vychutnává... až do chvíle, kdy zjistí, že mu něco důležitého uniklo. A podezřívá-li, že to byla dokonce veledůležitá pointa, požitek je zapomenut, nahrazen některým z možných nepříjemných pocitů. :-)
Píšeš dobře, Kubo, a dokážeš si navíc ze svých čtenářů nádherně utahovat. I z těch, co by měli všemu tomu, co jsi napsal, rozumět. Když ne, tak Ti pro jistotu dají nějaký ten bodík navíc, abys to nepoznal. A to je, holt, opravdový výkon! :-o
Ferry: Diky
Edvin: "Tedy intelektuální hříčka pro zasvěcené.
Autor tíhne k takovým žertům ("uhlíková stopa" v jiné povídce), a proto musí počítat s tím, že tomu budou beze zbytku rozumět jen on a ti nemnozí, co disponují stejným smýšlením a čtou stejné věci."
Mas pravdu, ze to konci jako intelektualni hricka pro zasvecene. Ale ten text byl myslen tak, aby si ho clovek dokazal uzit, aniz by rozumel poslednimu souslovi (i kdyz Ferry v tomhle muze se mnu nesouhlasit). Slo mi vic o tu nejistotu existence, ktera me obcas napada, kdyz nas Tom opusti a ja nevim, kdy ho zase uvidim, nez o paralelu s kvantovou fyzikou. Myslim, ze jsi narazil zrovna na dva moje texty, ktere jsou vypointovane docela podobne (ten druhy je s "uhlikovou stopou"), ale nemyslim si, ze jinak tihnu k tomuhle zpusobu psani pro zasvecene.
Jsem z těch, kdo museli googlovat, až poté oceňuji rekovo vyprávění jako to nejpůsobivější - neb z běžného života a může se stát každému, jako že jsem takto získala kocourka, který pak s naší rodinou splynul na dlouhých dvacet let - co se ve zdejších "slovomá" objevilo. Schrödingerova kočka na tom má nemalý podíl.
t*
Opakuji po těch. co už komentovali: Hezká, inteligentně, svižně a jazykově bezchybně napsaná miniatura, i když se mi zdá, že se autor příliš soustředil na jen jemu viditelnou souvislost mezi osudem "své" kočky a teorií (ano, pouze teorií, neboť její praktickou aplikaci prý labolatorně zjistit nelze) jistého kvantového fyzika. Tedy intelektuální hříčka pro zasvěcené.
Autor tíhne k takovým žertům ("uhlíková stopa" v jiné povídce), a proto musí počítat s tím, že tomu budou beze zbytku rozumět jen on a ti nemnozí, co disponují stejným smýšlením a čtou stejné věci.
Já ji otipuji za kvality jiné, ty výše zmíněné. A pár lidí mu dá tip jen proto, aby si někdo nemyslel, že nepochopili. I když se třeba opravdu snažili a Schrödingerovu kočku si nagooglovali.
Bať, tady to neva.
Každopádně, "Schroedingera" jsem byl ochoten přejít mlčením, jednou. Ale že to i zopakuješ...!!!
Díky moc za pochvaly. I když souhlasím s Arminem, že to úvodník moc není, spíš prozaická miniatura (původně jsem to zamýšlel jako povídku, ale pořád jsem nevěděl, jak ten jeden motiv rozvést). A taky, stejně jako Pišta, nemám moc rád obehrané fyzikální vtípky, které navíc často ještě nemají moc smysl, protože autoři takových vtipů obvykle zapomínají, jak Schroedinger svoji slavnou úvahu s kočkou myslel. Říkal jsem si, že tady zneužití Schroedingera snad neva, vzhledem k tomu, že jeho kočku nepoužívám ke stokrát obehranému vtipu.
Skvělej úvodník, jeden z těch, který stojí za to přečíst. Líbí se mi styl, je to až nádherně lehké.
pointa se schroedingerovou kočkou je skvělá, celý je to příjemný počtení. a podle mého názoru asi druhý text od vzniku soutěže, který stojí za přečtení.úvodníkem podle mě bez problémů být může.
Výborné, reko. Ohlédla jsem se a uvědomila si, jak už je ta moje krabice se Schroedingerovými kočkami veliká...*
VT Marvin, několikrát domlouvali - to mi přijde trošku nadnesené, mám prošlou celou poštu a nikde žádné domluvy, jen to, že ten první úvodník taky nebude úvodník, proto nebyl do soutěže zařazen. Asi nějaký komunikační šum. Zařadím tedy ten první teď do dalšího kola.
VT Marvin, mám pocit, že jsi mi psal, po stažení toho posledního Tvého textu důvodu, že to není úvodník, že ani ten úplně první úvodník není. Takže nebyl ani ten první do soutěže zařazen z toho stejného důvodu jako text třetí. Pokud to ale bylo z mé strany špatně pochopeno, tak se omlouvám a první text, co mám od Tebe v poště zařadím do kola dalšího. Dej mi, prosím, vědět. Díky.
Dobrý úvodník, přinášející zpočátku nezřetelnou, na konci však jasně vyslovenou paralelu s virtuálními kontakty.
Na Písmáku připadá v úvahu pouze druhý scénář. Tip
http://dresdencodak.com/comics/2010-12-13-smbc_guest_comic.jpg
ale nedostane ten na omak jemný, bavlněný adidas:)
stejně bys byl zase druhej
mimochodem, takové smutné povídání.. alimří holka komentuje líp než kdejakej mongoloid, bravo
..obyčejně o filozofii života..dobře napsané..
Velmi príjemný textík, pod ľahkou zásterkou hlboká téma o smútku, páčilo sa mi to.
Inklinuje to spíš k emocionálně laděné úvaze, ale vždyť je to tak jedno. Strefilo se mi to přesně do pocitů k bývalým známým a přechodným láskám, které se mi po přečtení vybavily. Cákryš - může autor chtít ještě víc? *
Hodnocení poroty:
Armin Tamzarrian – Nemám, co bych tomu vytkl. Citlivé a velmi hezky napsané. Jen to na mě nepůsobí úplně jako úvodník, spíš prozaická miniatura. Tentokrát bych dal na první místo tři úvodníky, což nemohu, takže pořadí prvních tří je v mém případě jen symbolické, pro mě jsou vítězové oni.
Vaud – nevim, kolik lidi pochopi pointu, ale budiz
Alimra - Takové smutné povídání.
Pišta_Hufnágl – Vyvařené fyzikální vtípky mě sice většinou iritují, v tomhle případě ale mohu udělat výjimku. Dle stylu lze soudit, že autor není blb, udrží myšlenku a v neposlední řadě se dovede ubránit sklouznutí k nabízejícímu se lacinému patosu.
Pomerančová – Pro mě jednoznačný favorit, zdánlivě obyčejné vyprávění o kocourovi ze sousedství s nenásilným přesahem k pomíjivosti věcí,lidí, všeho... Dobře se čte a nedrhne. .
Jiří Staněk – Tohle mám fialovým fixem v rámku. Nevím, proč by to mělo být úvodníkem, CO ten text uvádí, co CHCE uvést.
Emocionálně ale jde rozhodně o nejsilnější ze všech soutěžních materiálů, jsem nad ním na podivných vážkách: je to optimistické? Anebo je to velmi pesimistické?
V textu jsou nabídnuty dvě varianty příběhu, neboť ten text JE příběh. Příběh s otevřeným koncem, je to příběh, který stále probíhá a stále trvá, alespoň doufám a věřím v to. Ale už během svého trvání je posouván záměrně dopředu, kocour nutí pisatele, aby zvažoval: při každé jeho návštěvě.
To vlastně není ani tak o Tomovi jako o životě, je v tom fakt the smelt of life.
Líbí se mi ty naprosto obyčejné věty: Moje holka s ním mluví a on odpovídá mňoukáním.
Sakra, kam s tím? Hrabalovina? (Viz Hrabalovy kočky.)
Je to podobenství?!!
Rozhodně doopravdy nejsilnější text.
Bohužel nevím, co je Schroedingerova kočka.
Písmák