Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePokrivene Vanoce
Autor
newie
Toto je jen male zamysleni nad Vanocemi, jak je dnes zname. Je to lehce nadnesene, ale pak-li ze v te dobe jiz nejsme, nebude tomu dlouho dokud to tak bude. Omluvte prosim chybejici diakritiku, ktera je na anglicke klavesnici ponekud tvrdym oriskem pro lenochy meho razeni.
Pripada mi to absurdni. Ve viru chtivych lidi s otevrenymi penezenkami (oficialni fraze: 's otevrenymi srdci' ), tunami poliethylenu a nejprapodivnejsich verzi pisne 'Jingle Bells' se mi zacala motat hlava. Oprel jsem se o zabradli pred zeleno-zlate vyfintenym obchodem s elektronikou a zapalil si cigaretu. Je to vsechno tak neosobni, bezmyslenkovite, jen automatizovany proces...
"...ja vzdy rozdelim sve pratele na 'seznamu dulezitosti' a podle nej nakoupim darky", (drazsi jsou samozrejme lepsi a jsou pro osoby vys na listu). "Spodnich pet dostane jen prani a pravidlo je, ze kazdy koho znam musi dostat alespon to. Co by si o me potom mysleli?" Rekla zena kolem 30-ti let sve kamaradce, ktera jen vydechla neco ve smyslu: "Je obdivuhodne ze takhle myslis na kazdeho." Pak se obe stratili v davu.
Pohltila mne nechut pocitena k one zene. Popotahl jsem a hrudi mi projela silna bolest. Nucena 'laska', materialne zalozeny list a hlavne ta naprosta bezcitnost mi rozdupala posledni zbytky jakekoli iluze o lidskych Vanocich. Jeste par minut jsem v hlave koketoval s myslenkou zapaleni zeleno-zlateho obchodu s elektronikou nez mi zacaly mrznout zazloutle konce prstu. Zaslapl jsem cigaretu, vyndal placatku a zapil dve pilulky. S nimi jsem spolkl i vsechnu zbylou sebeuctu a vesel jsem dovnitr pro iPod Touch, za ktery me me ratolesti budou jiste nadevse milovat...