O kuběně s žárem v srdci

Na jednom francouzském dvoře žil markýz tolik lačný milostných radovánek, že se zásobil dostatečným počtem různých povětrných ženštin, helmbrechtnic a kuběn. A našla se mezi těmito jedna kuběna, která nad jiné vynikala temperamentem a sexuální nenasytností, že se jí mezi lidem začalo říkat "kuběna s žárem v srdci".

Jednoho dne, bylo to, tuším, ve středu, vydala se milá kuběna na trh do Lourdes. Bylo krásné úterní ráno, ptáčkové štěbetali ptačicím, kohouti krotili slípky, pavouci laškovali s muškami, zkrátka, idyla. Za těchto atmosférických podmínek se srdce kuběnino rozpálilo do běla. Zvesela si vykračovala, se svým košíčkem, sukni vykasanou (ach to horko), živůtek stažený, aby vynikla dmoucí se ňadra, a jiskry jí z očí jen sršely.

Když dorazila do Lourdes, všude tam bylo živo a rušno - do města přijeli kejklíři. Provazochodkyně, tajtrlíci, mořský panic, slon se dvěma choboty, mluvící šnek, šimpán, jenž vystudoval Sorbonnu, sloní muž, prezident Novotný a jiné atrakce.

Mezi jinými též polykač ohňů. Právě, když naše kuběna procházela kolem onoho ohňožravého pána, stalo se, že ten polykač nasál tak mocně, že vcucnul i milou kuběnu, veskrze ten žár, co jí spaloval nemravné srdce, a to je prosím konec pohádky, jelikož bez hlavní postavy nemá smyslu nižádné pokračování.