Chtíč

S očima chtivýma, vlasama černýma,

Ve stínu baru je, nic vlastně nevnímá,

jen jeho, cizince, co pohled vrací jí.

Pohledem upřeným, výrazů poskrovnu,

Mlčky ji sleduje, havraní královnu,

Pichlavé plamínky, ten pohled pálí ji.

Jak večer postoupil, temnočerň zavládla,

Propletli prsty své, chtíče to chapadla,

Opilí žádostí, sežehlí toužením.

Noc chladná, ledová, dívka se zachvěla,

Cizinec objal ji, pevněji, říct chtěla,

Krev její bublala, rozkoší vykvetlá.

Královna havraní, mladičká, líbezná,

Doufala v poprvé, zítra ji nepozná,

Ani vlastní matka…

V pokoji se svíčkou, překryl jí tělem svým,

Než dvakrát vykřikla, s pohledem vyhaslým,

Umně  ji spoutal, bránit se nestihla.

Sklonil se vyřezat do zad své poselství,

Dívce, co provedla cizince hájem svým.

Křik a pláč utichly, navěky ztlumeny.

Královna havraní, mladičká, líbezná,

Zbrázděná chtíčem zlým,  už dobře ďábla zná,

Pozdě, však, pozdě však…

Když ráno první pták zazpíval o slunci,

Ve stoce za městem, hříšnice plovoucí,

Vstříc myší hostině, korálky číhají.

Ozvěnou nese se mokrý zvuk tlapiček,

Zlověstně blíží se dav šedých tělíček,

Za pár dní zbyde tu jen torzo ohnilé.

Daleko za městem, mašinka supící,

V kupé sám, pokojný, cizinec hledící,

Upřeně do dáli, v dlani čerň havraní…