Touha

... opět jedna z prvních ...

Hrnek. Uvnitř káva. Chladná a sladká. Krásně sladká. Zkusit ji tak zachytit. Tu nádhernou chuť. Tu, která se tak těžko poddává. Objevuje se a ztrácí se. Zas a znova. Proč ? Je tady přece pro tebe. Vždyť ... ... ty jsi ten, kdo hledá. ... ty jsi ten, kdo chce najít. Víš to. Jinak bys tu nebyl. Ale ty zde jsi. A chceš ji. Bylo by jistě potěšující, avšak hodně pošetilé ji vlastnit. Chtěl bys ? Ale nemůžeš. Proč ? Vždyť je to jedno. Cítíš, že by to stejně bylo zbytečné. Možná. Začátek ... konec. Všechno do sebe zapadá. Děkuješ, a nevíš komu. Děkuješ, a nevíš za co. Nevíš, ale vážíš si toho. Pláčeš.

---