Mezi asertivní agresivitou a nenávistí

Tak jako nelze důkazy lásky nikdy s jistotou považovat za lásku samotnou, neboť její tajemství je uschováno v  subjektivní výpovědi abstraktního srdce, nelze z projevů nenávisti definitivně a s jistotou usuzovat o nenávisti. Dokonce ani přiznání nenávisti ještě nemusí znamenat, že nejde o víc než o pózu vyvolanou reakcí na ohrožení lidské důstojnosti. Nicméně málokdo pochybuje o tom, že různé druhy agrese, jež lze psychologicky popsat, o nenávisti vypovídají. Vedle toho různé racionalizace agresorů zakrývají pravý stav věci, jejich skutečné postoje.

Typologie agresí nemůže být jen tak na poprvé vyčerpávající. Můžeme se, s podporou korigující veřejnosti, pouze přiblížit všemožným projevům agrese. Přičemž je nutno připočítat i různé stavy subjektivity, které jsou odlišně uzpůsobeny tyto agresivity zvládat a tedy i vnímat či rozlišit.

Odborná literatura, často podle E. Fromma, rozlišuje dvě základní kategorie agresivity:

Přirozenou, biologicky danou, nejčastěji se vyskytující jako mechanismus sebeobrany, když předchozí příležitost k útěku byla promarněna.

Patologickou, kulturně danou, vyskytující se v celé škále od vytrvalého nerespektuj, zdánlivé lhostejnosti, až po manipulačně strukturované válečné pletichy.

Jednou z hlavních racionalit, jimiž se zakrývá patologická agrese, bývá záměrné vydávání kulturní agrese za agresi přirozenou, hněvivě sebeobrannou, až vysmívavě spravedlivě rozhořčenou. Příkladem takové agrese je vytrvalé vyžadování odpovědí na otázky, které se pokládají povinným osobám, a toto obtěžování nekončí, dokud se alespoň nevzbudí dojem, že tento spravedlivý požadavek nebyl nijak splněn. Tito žadatelé o odpovědi se naopak nikdy z ničeho nezodpovídají. Obtěžování vedlejšími tématy je hlavní taktikou tzv. fighterů, kteří se uspokojují samotným průběhem „boje“, rozmělnění a zánik tématu je hlavní vidina vítězství, místo překonání tématu nějakým nálezem vítězí poslední slovo bojovníka, jehož sofistika simuluje nález nekonečným pokládáním nových a nových otázek, na které si v závěru dotyčný bojovník již odpovídá sám.

Velmi mne zajímá jaké typy agresí tady i jinde vidíte vy. Velkou pomocí by nám všem, zde na serveru, byl veřejný popis agresivních mechanismů, abychom se mohli začít stejně racionálně bránit. Pro inspiraci pár předběžných návrhů:

-       Nadávky, pokud se postižený ohradí, jde o nadávku, o tom rozhoduje postižený a nikoli ten, kdo ji vyslovuje; je vhodné se omluvit a dál nadávku vůči dotyčnému nepoužívat; jinak se jedná o cílenou agresi.

-       Pohrdání, jednoslovné reakce typu: sračky, nesmysly, ubohost apod.; zde se jedná o cílenou agresi zcela jistě.

-       Pronásledování, negativní komentování všeho, co nějaký uživatel na serveru vystaví, a to i poté, co uživatel zařadil dotyčného mezi neoblíbené autory, po němž následuje buďto výroba příležitostných alternicků, případně využití dlouho spících alternicků a další týrání dotyčného uživatele.

Jaké zkušenosti máte s agresí, potažmo nenávistí, vy?