Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJako...
30. 11. 2001
5
0
1702
Autor
Elyanne
Jak svíce, jež ve větru skomírá,
jak poslední kapka, jež uschla právě,
rosy, co třpytila se v trávě,
jak tma, jako ticho, jak nevíra.
Jak pláč, který pohltil už smích,
jak píseň, co dozněla už a není,
o tom, že víc se nic nepromění,
jak polibek, který smrt ti vdých.
Jak touha, co je jen ničí a svá,
jak konec, jímž začal další děj asi,
jak duše, jež nedojde nikdy spásy.
Jak ticho. Jak tma. Možná jako... já?
nelogiské, schází smysl... když už napíšeš podobně podivnou báseň, neměla by být aspoň tak dlouhá. Nelíbí se mi. Nevzala mně. Je neupravená a neelegantní, prostě taková nakřivo vystřižená kdoví odkud. A stále omílané téma básním taky nesvěčí.
pointu to má pěknou, celý je to pěkný, ale nějak mi to nepřijde logický. jako, jako... ale co ? totiž kdyby to byla věta, bylo by jí jen půl, neměla by podmět ani přísudek. dejme tomu něco nebo někdo je jako.... a pak teprv můžeš povídat jako co...:)), ale takhle mi to připomíná moje malý synovce, který jednu dobu s oblibou končili větu slovem protože... a dál nic :o))