Paradigma

Stačí si vybavit jediný zážitek,

a noc se zdá hned předlouhá.

Vzpomínka na tebe - bolestný přežitek,

ale má duše se rouhá.

Už žádné výčitky, už žádné slzy,

vyhnat a zakopat veškerý cit.

A tohle všechno má přebolet brzy,

nebo ten pocit mám alespoň mít.

Tvářit se vesele a carpe diem,

tohle by nikdo z vás nezvlád.

I když si myšlenky z hlavy vylijem,

ten pocit ne a ne přestát.

Moc jsem mu věřila, víc než všem jiným,

tohle jsem dostala na oplátku.

Stejně jen sama se ze všeho viním,

měla jsem to tušit od začátku.

Po tobě zbyl mi v srdci jen kráter,

která z nás tohleto nezažila?

Obrovská zkušenost, má alma mater,

do příště snad bych se poučila.

Jedinou věc stihls  mě naučit

a zaplatila jsem za ní hodně draze.

Že i když miluješ, musíš si poručit

… a postavit hráze.