Psychoza

často mě smutek popadne

a dosti semnou mava

az me naprosto ovladne

a stezk se knemu přidava

najednou nevím kudy kam

bezmoc mě pohlcuje

jsem na to všechno zcela sam

nikdo mě nelituje

v hlavě se příšery noří

pomalu uz to vzdavam

jsou to tak podivný tvoři

sam sebe se vyptavam

kde ze se berou

a odkud přichazí

fakt uz mě serou

shýzy my vytváří

však nahle se v hlavě me

slunce rozzaří

netvorum hrozivým

uhodí do tvaří

v tu chvýly mizí

neznamo kam

ztrach je my cizí

zvlaštní pocit mam

naděje a touha vrací se z dovolené