Romance

Už skoro sto kilometrů bylo mezi námi hrobový ticho. Mělo nám bejt jasný že zásnuby který budou trvat tejden v krásný romantický chajdě v horách nemůžou dopadnout dobře. První dva dny to šlo, jenže pak jsme si začali lízt na nervy. Nejdřív Tom začal že si neustelu postel, tak mu to vrátím že vymačkává zubní pastu od kraje a pak už to pokračovalo jako válka Roseových, která šestým dnem až do dneška expanduje do vakuového ticha. Už mě to začínalo pomalu štvát a tak jsme chtěla něco říct. Jak Tom zaregistroval že se chci usmířit, vztekle šlápl na plyn, tak jsem zase uraženě upřela oči před sebe. Najednou nám přes cestu bleskurychle proběhla ženská postava. Být o půl vteřiny rychlejší, tak to stihla. Ale náš vůz do ní v plné rychlosti vrazil a odhodil ji deset metrů před sebe. Tom zabrzdil a bez emocí se na mě podíval. "Sakra, proč já. A vůbec mohls ji rovnou přejet a nezastavovat ." štěkla jsem na něj. "Teď je řada na tobě." promluvil dnes svoje první slovo. "No jo..." Ryhlým krokem jsem zamířila ke kroutící se postavě a cestou vytáhla revolver. Svatební dar, ozdobený nádherným leptáním, měla jsem z něho upřímnou radost. Dívka se přestala zmítat a upřela na mě krví podlité oči. "Vyrvu ti střeva z břicha člověče !" zavřískla a ukázala žraločí tesáky. "Máš fakt hnusnej úsměv děvko." Zasmála jsem se a střelila ji do čela. To ji uzemnilo. Otočila jsem se k Tomovi který si udělal pohodlí na střeše s těžkým kulometem FN MAG a ukazoval někam do polí. Podívala jsem se tam a spatřila asi padesát démonů v lidský podobě. Ustoupila jsem pár kroků stranou a vrhla vášnivý pohled na Toma který s šíleným smíchem zacvakl nábojový pás a stiskl kohoutek. Stejně ho miluju !