Anděl

Anděl

Jdu ulicí,

jdu jen sám,

nic mne nezajímá,

hudba hraje,

kapuca znemožní výhled,

lidé ať si myslí co chtějí,

 je mi to jedno,

jdu sám

 a jen myšlenky mne provázejí.

Dívka do mých očí pohlédla

viděla tam jen smutek,

svůj obličej skryla do svých blonďatých vlasů

v jejích hlubokých modrých očích

 jsem zahlédl jen strasti,

plná nenávisti

jen tak tam stála, sama opuštěná

nedostatek sebevědomí tryskal jí z očí

i přes to, že každý normální muž

 by se za ní ohlédl,

až tak byla krásná,

její nenávist k mužům mě bodala do srdce

krásná jako motýl jako duha na obloze

promluvit na ni jsem neměl odvahu.

Na zastávce vystoupila

 jen její duše plála za ní.

Ve tmě se ztratila

jen jsem mrkl a ona zmizela,

musela být anděl,

který zabloudil na Zem.

Už nikdy nebude rozsévat štěstí ani lásku.

Její duše byla zkažena,

 nemohla si vysvětlit

proč? Proč jsou lidé takoví.

Smutek její

byl tak obrovský, že strom si našla

a skončila své utrpení,

aby se mohla dostat tam odkud přišla.

Z nebe.