Vytáhni krásná Více ze mě

hm, já ho zatím musím skoro denně vídat, neb spolu zatím pracujem v jedné kanceláři, takže bych měla počkat? jenomže problém je, že on si hledá přítelkyni, takže bych možná neměla čekat?

asi to nakonec zbabrám, ale co, život je plný zbabrávání...

Konej jak myslíš :-)

no, kdybych já byla chlap, nemyslela bych takhle, to bych se odmítnutí nebála a zkusila bych to, proto si myslím, že bych to možná měla nechat být, že kdyby to cítil, tak by mi zkusil dávat vícero znamení nebo rovnou něco navrhl. Nevím, jestli příjemnou rozmluvu a milé pohledy v očích jsou znamení, někteří lidé jsou takoví vůči více lidem, kteří jsou jim jen příjemní.

Dobrá tedy, respektuji tvoje argumenty :-) Neříkam nutně balit :-) Ale určitě něco udělat. Když bude stejně myslet i on, budete kolem sebe jen chodit...

ale houbelec, patří to tam, většina lidí si totiž myslí, že je to láska a ona to mnohdy je jen chemie. proto to tam patří, musí se to zlehčit, připustit možnost, že by to ani nemusela být čistá láska, připustit možnost, že čistá láska možná ani ve skutečnosti neexistuje, na druhou stranu ale nevyloučit možnost, že přece jen existuje. myslíš Starče Agente 007, že by chlap ocenil, když ho bude balit žena?

Bohužel musím souhlasit s IMou. Je to tam jak pěst na oko. Ikdyž tvé vysvětlení určitou logiku zahrnuje.. Navíc si myslím, že šukání do počátečního vyznání lásky asi nepatří vůbec. Většina lidí v tento okamžik asi myslí na něco jiného.. Co se týká toho zbytku...Dějiny vyzdvihují jen hrdiny, sraby jsou zapomenuti... a asi každej normální chlap ocení upřímnost a přímost takže ať to klapne :-)

já jsem tam tu ránu po těch naivních romantických slovech dala záměrně, jako švih u tanga, nasázela jsem tam záměrně až trapná vyznání a pak do toho vložila tu surovost či syrovost bez obalu, ale máš pravdu, možná už jsem pak nemusela psát dál a nebo to co je dál dát doprostřed. díky

děkuji za komentáře. IMo, no, já jsem nechtěla být jen sladká, protože život takový není, někdy je sladký a někdy je jako rána pěstí. láska je taky někdy něžná a někdy tak, jak píšu a přesto je to láska. Ráda kloubím naivitu s drsnější realitou, ale přesto si myslím, že je to v podstatě romantická báseň. Jinak děkuju za povzbuzení, budu to muset nějak zkusit, i když se bojím.

krásně se to stupnuje...jestli je to skutečně podle tvých pocitů,jdi tomu i ty naproti...název dobrej a na konci tedy zbytečnej...jsem první tipař*

je to ale pokus o báseň, nechtěla jsem psát prózu, báseň by měla mít rýmy. Tebe možná ruší, protože si na ně nechceš zvykat. Není to dokonalé ale napsané přesně podle skutečných pocitů a mě se to líbí, i když je to ode mě.

ty rýmy mě vyloženě rušily.

nejsem skutečná prodavačka květin, pouze duševních, viditelně jsem kancelářská krysa.

já nevím, zapoj fantazii...:o) jestli jsi prodavačka květin, nech třeba na ceduli před obchodem celý týden ceduli "dnes má svátek..." s jeho jménem...vždycky záeží na okolnostech :o)

jakým náznakem, například, Aleši? jakým slabým? A jakým zesilujícím, když ten slabý nezafunguje? Mám ho třeba srazit omylem k zemi, spadnout na něj a pak ho usilovně začít hladit a celá zčervenalá ve ksichtě se mu omlouvat?

trik nevím :o) když mu to dáš najevo náznakem, žádné ztrapnění nehrozí. Buď signál zachytí a opětuje, nebo nezachytí. Pak můžeš náznak zesílit nebo to vzdát, podle toho, jak se ti bude situace jevit nadějná....

neví, to je snad z básně zřejmé. já se bojím mu to dát vědět, abych se neztrapnila a neuvedla ho do rozpaků v případě, že by to tak necítil. Ale možná bys mi mohl Ty poradit nějaký trik. :-)

a ví o tom on? :o)