Bílá plachta s rudým koněm

Už zase jednou

pokoušíš se dotknout snu

v souboji s vichrem

vlastních myšlenek

zas urputně odhodlaný

tentokrát to nevzdat.

S domnělou zkušeností

rozvinuješ první bílou plachtu

se znamením rudého koně

a pak druhou a třetí

až už není co rozvinovat

až už je to jenom na tobě

a kousku zmuchlaného štěstí.

Řítíš se k obzoru

s nastavenou dlaní

jak žebrák u Harrods

kterého ses nezeptal

jaké je to stát na zemi

jak najít vlastní život

schovaný za horizontem.

Dál chvátáš s noblesní vidinou

najít v ohni kované zvíře

jehož obraz máš vypálený na těle

a jehož žhavý dech

cítíš na zátylku

každý večer když usínáš.