Hádka

 

Dveře se otevírají

a zmije vchází

vzduch těžkne

a zmije ptá se, co mi schází

 

necítím povinnost odpovídat

a zmiji dveře ukazuji

za hlasitého řevu ji vyhazuji

a svědomí nechci zpytovat

 

dveře otvírají se zas

tělem projede mi mráz

hněv už ovládá mě snáz

a zmije syčí zas

 

vděčný bys měl být

svobodu vám nastolit

spokojený život mít

A v nenávisti žít!?

Znovu o domově snít!?

Stále o pravdu se přít!?

A zášť vůči tobě skrýt!?

Co víc mi můžeš vzít!?

 

A proč si vůbec tady?

Kdo tu stojí o tvé rady?

Jenom lží tu vidím řady

Kol samý klam a zrada

Lež za lží z úst ti padá

A kam se poděl efekt kýžený?

Hloupě koukáš a krčíš rameny

Ochutnej svých hříchů ozvěny

Hroty pomsty jsou na tě vrženy

 

 

Již řekl jsem ti dost

Běž, než ovládne mě zlost

 To vyháníš mě snad?

Však ještě omluvíš se rád

Za tak hořká slova

Vyzývám tě znova!

 

Važ slova moudře synu

Netřeba litovat mých činů

Naposledy, vyzívám tě k odchodu

K tvé přítomnosti již není důvodu

Pokud kdy nějaký byl

Už jen kousek trpělivosti zbyl

Již pozbyl jsem rozumu a kontroly

Už cítím hněvů nápory

Slzy po tváři stékají

Dveře se zavírají

---