Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmutek
28. 02. 2011
0
2
665
Autor
Dadissaa
Na stromě visí oběšený smutek,
na stromě visí a nemá, kam by utek´.
Umírá.
Tisíce zloby valí se naň,
jak v pohádkách zákeřná saň,
co zabíjí.
Visí tam s pocitem beznaděje.
Stačí málo – ani se nenaděje
a je po všem.
Na stromě visí oběšený smutek,
na stromě visí a žádný skutek,
mu nepomůže.
Oběšenému život mezi prsty utíká,
jak zloba, co do srdce proniká.
Zabíjí.
Zloba, ta vlastnost zákeřná,
zloba, žena bezbožná.
Zůstává.
Veškerá radost umírá,
jen nenávist ven se prodírá.
Úspěšně.
2 názory
nevím...věci tohoto typu na mě vždycky působily poněkud nevěrohodně. Bez silnýho náboje prožitku nebo aspoň přitažlivý představy-klidně naprosto abstraktní
jako by to jen chtělo působit silně...to jest můj názor...