výlet

         výlet

 

tak třeba. vše začíná tím. že s prvním nádechem doprovodíte hvězdu na oblohu.

 

želvičky podzemkou na dubovou avenue. vyzvednout a nenechat čekat. pak lipové píšťalky. nikdo neumí říct pomoz i odpusť tak hezky jako ony. rozdat spravedlivě do všech krajů kde se dodýchává.

       náš výlet. srdeční útěk do krajiny. za el.

jeden můj známý z pastelkové čtvrtě. žije dva bloky od zlomené vůně. pro případ že i vy byste chtěli letět. druhá zastávka nekonečno. dům s ořechovou vůní. výletníci z pomerančových krajů. nemůžete minout.

       do kapsy dvě. kopečkový. když bolest pocestných se počítá na slzy. venku je fajn. ale v duši na šálu. ještě musím pohladit mořské koníky. je sice jaro. ale pro případ že by se ztratili. mají pruhované svetry a nedávají pozor na auta. jak říkám. musím je ještě pohladit. budu dlouho pryč.

       zítra přijde dopis. schránka s nádechem zimy. el nachystá pampeliškový punč i roztržitou bonboniéru. má krámek s mandlemi v cukru. musíte je mít. i když zrovna nemáte hlad.

jeho žena mari je principálkou loutkového divadla. občas pozve radost na večeři. a tak je u nich spousta kašpárků. doma mají divadla dvě. ale jen maňásková. a tři děti. princ rád krmí a češe svou rozcuchanou labuť. tak mile unavenou láskou. amelie co ráda suší kabátky růže a kůru pomerančů jako stopy vůní pro anděly jenž milují i když nemusí. a tracy. chlapec který skládá ze srdcí origami. a pro ně vezu neviditelné želvičky. i ty dokážou porouchat. ale trvá jim to dýl.

       těším se až nás mari přivítá u dveří. až ji políbím. polibek později lehce zcukernatí. až rozdá hrst sušených čtyřlístků. to pro unavený. přítel mi ukáže fotky. dovolená z pryskyřicové pouště. a svá slova přisladí likérem lehce meruňkovým.

      

       chvíli po večeři s dětmi držíme u okna palce  nadpřirozeným bytostem. princ přiloží polárku do nastydlých kamen. před spaním předříkat labutí říkanky. pastelko obživni. křičely děti. odvaha dělat odvážné věci. prožívají jednu z barevných.

 

                                                      sny

 

      

mají továrnu na andělská křídla.

k snídani med déšť a mandle. do skleničky dám plakající strom. každý nějak přezimuje. každý nějak po svém. jako dárek z mandlové nížiny. a pohled kde jako ještě na podzim malí. pouštíme draky. z klecí.

jak dlouho jsem tu nebyl. tracy mávne rukou a odloží svou ostýchavost do šuplíku s nápisem marcipánové věci.

      

 

 

       cestou k továrně stojí sirotčinec. usmrkánkov. pohladit smutného chlapce. z plastelíny si udělal žal. a teď má za něj zodpovědnost.

kdo by chtěl převzít štafetu: záchranný svět

                                              pod postelí sedm

 

                                ale mráz potrhal i jiné rty

 

       a tak přes deštníkový prales. kde si hraje klárka. s oblíbenou barvou. oranžová. dětské oči nelžou. ale jí do posledního pohledu. někdy  nahmatá déšť někdy svítání. to podle chuti nebe.  do zbytečných krás se neobleče. a tak mě chvíli bolí všechny ty pomerančové dny. a budou. ale má duši letadlo! tak jako ty ajwi. na fotce zbýváš mi uplakaná. a pak že kočky maj devět životů. od nás má růžové brýle.

 

 

 

 

 

       za deštníkovem je bleděmodrý obchod. modřinka. jenže v továrně na zítřek došla chuť. tak jako na skladech čtyřlístky podkovy kominíci i zápalné hvězdy. a láska v konzervách  obsahuje až příliš mnoho tmavé. na jaro. stejně nemám v kapse dost místa.

       mezitím plyšový medvídek smutní. leží v opravně radosti. i když raději by se viděl někde na cestě k tobě. a pak by se tvářil rozbaleně. dali jsme mu poslední knoflík co zbyl. bude z něj milej úsměv. popsali mu hebkost tvého objetí. a koloběžku otočili k tobě. teď už dorazí.

       v prachu na oknech továrny je vepsaná říkanka. melodie labutích nářků. to abych nezapomněl že hlavní kontrolkou bolesti je srdce. že někteří lidé kreslí do černobílých pohádek falešně voskovkami.

      

 

 

       lukin má továrnu na andělská křídla. že srdce smí být zřícenina jen chvíli . každý má to své proč. a tak jsem pro to své zahájil vernisáž srdce. napadlo mě vyvětrat si. jen tak.

elegantně:

                mám cit pro zlomené barvy. jsem si adoptoval.   

                do sbírky vůní kolemjdoucích. přidám i tvou srdcovou dámu. totiž. stále jsi na seznamu oblíbených chutí.

                 osvobodil plyšáky ze zoo. a s nimi obléhám tvé peřinové město. ale nemám dost sil. a tak bych prosil na dluh.

               že ti chci zprůhlednit své sny.

 

       je mi dobře když vím. že se tam někde směješ. že jednou spolu utečeme na nebe. a kdybych snad někdy ztratil cestu. vím že když se na něj podívám. ty tam budeš.

ale hlavně se opatruj.

 

vše končí tím. že si nasliníte prsty. tak abyste se nepopálili a hvězdu …...

---