Kapitola pátá- Zlatej slon

 Anděla bez mluvení vstala a připadalo mi, že jí stékala slza s oka. Odešla ke dveřím a utíkala do nějakého pokoje kde skočila do postele a plakala.

Bylo mi jí strašně líto.

,, No tak já radši půjdu, protože tvoje ségra je strašně hezká když brečí. Čau!!!´´

Pošeptal Kuba Štěpánovi do ucha.

,, Já bych taky měl trochu hodit kostrou jinak by mi máma nedala oběd. Ahoj!!!´´

Řekl Max a rozloučil se s námi.

,, Co se stalo a proč všichni berou roha?´´

Zeptala jsem se.

Štěpán zhluboka vydechl a když mě viděl jak stojím u dvěří a chystám se jít utěšit Andělu vykřikl:

,,Stop!!! Nikam nechoť!!´´

A pro jistotu za vřel dveře od toho pokoje kde jsme seděli.

,, Nesmíš jí utěšovat je s toho pořád hodně špatná…´´

,, A z čeho??´´

Řekla Sandruše.

,, Jak ses jí Běto zeptala proč válčíme, tak ona o tom nemůže mluvit, protože se to týká hlavně jí samotné.´´

,, Prosim řekni mi to…´´

Prosila jsem a dělala na něj psí voči.

,, Neříkej to jí ona se bez toho obejde, radši to vykecej mě..´´

Řekla Sandra.

,, Tak to teda ne!!!´´

Řekla jsem jí a otočila jsem se na ni.

Začaly jsme se hádat.

Naši hádku ukončil až Štěpán slovy:

,, Dost!! Já vám to řeknu oběma…´´

A začal vyprávět příběh jak se to vlastně tak může stát, že ze dne na den se z kamarádů stávají váleční nejhorší kapacity:

  ,, Začalo to tím, že se do vesnice přistěhoval nový kluk…

Ségra o dmala nesnáší přistěhovalce, ale ze zvědavosti se šla podívat o kom se šíří drby po celé vesnici.

Prej že tam došla a  u těch novostaveb stálo luxusní auto a u něj úžasně krásnej kluk.

Tak ségra zahodila všechnu stydlivost a oslovila ho:

,,Ahoj, já jsem Anděla a bydlím kousek odsud… Vítám tě tady!´´

Ten kluk si sundal z očí sluneční brýle a vytáhl si je nad čelo.

,, Ahoj, já jsem Tomáš. Opravdu jsou všechny holky ve vsi tak hezký jako ty?´´

Ségra se jenom usmála.

Od té doby spolu začali trávit čím dál tím víc času.

Říkala, že ten Tomáš je brankářem Krvavých tygrů ( hokej).

 Pokaždý když se vrátila domů, svítily jí oči štěstím a vyprávěla jaký super užasnej….

Daroval jí taky přívěšek zlatýho slona, kterýho si neuvěřitelně vážila…

Vyprávěla docela důvěrně i o jejím prvním polibku.

Pak , ale nastal bod zlomu!!!!

Jednou bylo jí skoro dvanáct a bylo Dvacáté třetího prosince, šla se na něj neočekávaně podívat a nesla mu dárek k Vánocům.

Stál u rybníku, kterému říkáme  ,,Loužák´´. Držel tam okolo pasu nějakou blondýnu.

Anděla upustila ten dárek a Tomáš se k ní otočil.

Tu ruku ihned z ní sundal a řekl:

,, Ahoj Andělko, my my my… si tady s Janou jenom povídáme…´´

Anděla přistoupila k němu a vlepila takovou facku až se mu zatočila hlava kolem dokola.

,, Tak poslouchej ty prase, když chceš válku máš jí mít!´´

,, O čem to tu mluvíš krásko???´´

,, Ty jsi z východu, takže jsi výchoďák!!! Já jsem ze západu vesnice, takže jsem zápaďák a předpokládám , že Janička se přidá k východu. Mimochodem moc mě těšilo a tady máš Slona!! Nazdar!!!´´

 Anděla si z krku strhla toho zlatýho slona a hodila ho do rybníku.

,,Co blázníš. Víš kolik mě ten slon stál???´´

,, Tak si ho jdi tady pro slečnu Janičku vylovit!!´´

Přišla domů absolutně zničená a je jí to pořád líto.

Pak nám to řekla a my  jsme se s Maxem, Vojtou a Kubou přidali k ní….Akorát náš název trochu nesedí… Jmenujem se totiž Krvavá sedmička a je nás jenom, ale i tak jsme jim postříkali auta bahnem a trávou atd. .

,,Sandro…´´

 Otočil se na mě.

,, Já jsem, ale Alžběta…´´

,, Sorry…. Vy jste se si tak podobný, že nevim…´´

,, Sandro a Alžběto,  prosím přidejte se k nám….´´

 ,, No, tak počkat já se nehodlám plácat v bahně či něčem takovým…´´

Řekla Sandra.

,, Ale jdi ségra.. Vždyť na vesnici na tebe nikdo koukat jako na modelku nebude. ´´

,, Já nevím….´´

,, Jo napiš si nás obě…´´

Řekla jsem za obě.

,, Tak už koukám že si jim to vyzvonil….´´

Řekla Anděla ode dveří na Štěpána.

Měla opuchlé oči od toho jak moc plakala, kvůli tomu volovi.

,, To nevadí… jdeme musíme dokončit tu past!!´´

Ukázala na nás Anděla, abychom šli.

,, Ale já takhle jít ven mezi lidi nemůžu!!!´´

Vykřikla Sandra.

,, Sandro, víš co jsi mi slíbila… ´´

,, Já ti nic neslíbila..´´

,, Sandruško, možná tam bude Kubíček okolo kterého se tak natřásáš…´´

Sandra se pousmála a pošeptala mi:

,, Myslíš, že se mu budu líbit i bez podpatků a líčení???´´

 ,, Já myslím, že ses mu líbila i předtím..´´

Ségra se usmála a šla s náma.

Obě jsme sourozence následovaly, až k nějaké zahradě.

,, Tak teď ticho!!´´

Řekla Anděla.

Na té zahradě stáli Max, Kuba a ten krásnej Vojta.

,, Kolik máme času???´´

Zeptala se Anděla Maxe.

,, Asi čtyři minuty…´´

Odpověděl.

,, Začínáme teď!!´´

Vykřikla Náčelnice Anděla.

,, Holky vy si sedněte támhle a dívejte se…´´

Řekla nám a tak jsme si  sedly na zem a pozorovaly jejich dokonalou souhru.

Vojta držel nějakou krabičku, Štěpán něco stříkal na tu zahradu, Max do země zapíchával na určitá místa tyčinky a Anděla všechny řídila radila jim a oznamovala zbývající čas.

Když to měli hotový zakřičeli na nás:

,, Dělejte padáme!!!´´

My jsme se vykokotily z té země a utíkaly jsme za nimi….

Doběhly jsme do toho našeho domu.

,, To bylo dobrý !!´´

Vykřikla jsem s nadšením.

,, No, kluci Tři minuty a osm sekund…. Že se nestydíte.´´

Z kritizovala  je hned Anděla.

,, To jste se Sandře s Bětou předvedli!!! Styďte se.´´

,, Andělo, já ti nechci nějak zasahovat do kárání, ale mě připadali docela sehraní…´´

,, Já vím, ale když se nebudou snažit být lepší tak nás výchoďáci vystrčí z mapy Světa.´´

Při těch slovech jsem si vzpomněla jak  mě táta na tuhle otázku odpověděl stejně před zápasem, když mi bylo šest.

,, Děláš to správně s tou motivací…´´

Řekla jsem jí a poplácala jsem jí po rameni.

---