XI.

    Šedivý zákal v páteřích neohebné mlhy mává na malá děvčátka v polovině dospělosti
    V bázlivé lidskosti přísedících oprašuje strach chorobami konce vzniku
    Zhmotněné, podivínem z ušitých rolniček, stoly se smějí a levitují
    Vychrtlé myšlenky jsou nalezeny mrtvé, zatrpklost na krysách se jim vyklá

    Vesnice se převalují jak otupělý android neprodejným alkoholem tmy
    Keramičtí holiči planet své bělozrní předhazují ještěrům z protivných kolovrátků
    Všechno se do jednoho ztrácí a další vesnice je ta stejná úmyslná lehkost
    Proto nepodávej dveře jak zkřehlé prsty