Druhý břeh neznámý

Poslední den podzimu. Večer s příchutí parného léta, s příslibem mrazivé zimy.

Už není cesty zpátky. Letité duby ji za mnou zavřely, propletly své větve a tak už se nemůžu vrátit. Nezůstane po mně nic. Ani stopy na bahnitém břehu. S prvním závanem větru zapadají suchými listy. Krajina se dnes otiskne do mě.

Za sebou jsem nechala podmáčený říční břeh a vstoupila do pomalu plynoucí řeky. Nespěchala. I já, teď když jsem se rozhodla, mám dost času. Narušuji hladinu odrážející první hvězdy. Tříštím ji jako zrcadlo.

Pomalu postupuji vpřed po kamenitém dně, překvapena silným spodním proudem řeky. Po schodišti oblých kamenů sestupuji stále níž. Chladná voda mě pohltila. Odrážím se od měkkých záhybů řeky a vyplouvám na hladinu. Řeka je hranicí. Je nehojící se ránou téhle země. Je živá. Lidé, kteří se ji snažili zdolat, přeplavat ji, zmizeli v jejích zrádných vlnách, které se ve svitu Měsíce třpytí jako čepel nože. Zmizeli v páře a mlze. V dechu řeky.

Já plavu a řeka dýchá. I já dýchám. Teplý vítr vanoucí z léta, z minulosti rozhání mlhu, její i můj dech, a nechává nás ve společnosti vůně dohořívajícího dřeva. Vůně hořících domů. Už to začalo.

 Voda mě pálí víc než oheň, který nechávám za zády. Slyším, jak vítr ohýbá suché stromy na protějším břehu, čechrá jejich uschlé listy a tak mlha opět houstne. Řeka mě nechce pustit dál.

Měsíc je mým majákem, vede mě do přístavu. Hluboké a mrazivé noční ticho narušuje jen zurčení vody. Řeka ke mně mluví, ale já ji neposlouchám. Mlha se rozestupuje. Odkrývá pohled na rozorané pole sahající až k horizontu na západě. Hlína, která hltavě nasávala slábnoucí sluneční paprsky večera, se teď uzavírá do sebe, aby si vzpomínku na ně uchovala až do rána. Ve tmě nahmatávám mokrou trávu. Ostrá tuhá stébla vodních rostlin. Hledám jistotu. Iluzorní jistotu zakořeněnosti té trávy v půdě.

Vítr se vrací zpátky. Z budoucnosti. K uším mi přinesl ozvěnu lidského křiku. Vystupuji na břeh a zhluboka dýchám, plíce si plním kouřem z tisíce ohňů. Planou za horizontem, oblohu nad ním barví do ruda. Předstírají svítání na západě. Už to začalo.